Václavské náměstí, ikonická lokalita v srdci Prahy a nezaměnitelná turistická tepna, prochází výraznými proměnami, které oživují veřejný prostor, přinášejí nové obchody a připravují návrat tramvajové dopravy do horní části náměstí. Tato dějinná křižovatka, která byla dlouho známá především turistickými obchody nabízejícími suvenýry, dnes přitahuje nejen návštěvníky, ale stává se oblíbeným místem pro místní obyvatele.

V říjnu letošního roku se otevře první z oblouků Negrelliho viaduktu v Karlíně, který byl dosud opomíjen. Nový koncept zahrnuje kavárny, sídla startupů, parky a náměstí. Tato proměna má přinést nový život do historické stavby, která spojuje Masarykovo nádraží s Bubny na druhém břehu Vltavy.

Stavba Dvoreckého mostu, který bude měřit 388 metrů na délku a 17 metrů na šířku, byla zahájena v září roku 2022. Nyní, s průběžným dokončováním pilířů a mostních opěr, se práce posouvají směrem do středu Vltavy. Zdeněk Hřib, první náměstek primátora hlavního města pro dopravu, zdůraznil nejen funkční, ale i umělecký a společenský přínos výstavby.

Obchodní dům Kotva na pražském náměstí Republiky se chystá na velkou proměnu. Se začátkem letošního roku uzavřela Kotva své brány a začal proces kompletního vyklízení. Podle dostupných informací by mohla již v polovině roku začít dlouho očekávaná velká rekonstrukce, kterou plánuje investor, společnost PAN EU Kotva Prague, patřící pod Generali Real Estate. Tato společnost dům zakoupila od PSN na jaře 2020.

Na pražském Smíchově se rozhodlo o osudu bývalého kláštera svatého Gabriela, který se nachází na jednom ze smíchovských kopců. Investiční skupina Cimex, kterou vlastní Jana Sobotová a Petr Lukeš, po čtyřech letech příprav odtajnila své plány s tímto historickým areálem. Klášter a přilehlý kostel budou transformovány do podoby luxusního pětihvězdičkového hotelu, který bude doplněn o apartmány.

Pražské Masarykovo nádraží, nejstarší železniční stanice v metropoli, se chystá projít historicky největší proměnou od svého založení v polovině 19. století. Ambiciózní projekt, na který by mělo být vynaloženo 3,4 miliardy korun, má za cíl modernizovat a rozšířit nádraží, přičemž značná část financí může pocházet z evropských fondů.

V posledních týdnech přitáhly pozornost historické Karlínské kasárny díky výměně pozemků mezi hlavním městem Prahou a státem. S ohledem na historický kontext a vize budoucnosti se plánuje jejich revitalizace, která by mohla proměnit tuto lokalitu v multifunkční centrum s významným přínosem pro město.

Praha se připravuje na výjimečný kulturní a architektonický přírůstek, Vltavskou filharmonii, jejíž upravený návrh nedávno ovládl novinové titulky. Bjarke Ingels, zakladatel dánského studia BIG, přivezl do Prahy podrobnou architektonickou studii. Tato studie detailně popisuje plány a změny, které proběhly od vyhlášení architektonické soutěže před rokem a půl.

Pražská výletní restaurace, která kdysi lákala slavné osobnosti a tisíce návštěvníků, se po dlouhých letech chátrání vrací k životu. Citlivou rekonstrukci historické restaurace a dostavbu apartmánových domů zaštiťuje podnikatel Michalis Dzikos. Od dob první republiky se ale okolní situace změnila – jak budou nové terasy vypadat?

Developerská společnost Skanska Residential minulý měsíc úspěšně dokončila stavbu kancelářského projektu Port7. Jedná se o její největší administrativní projekt. Na místě bývalé betonárky tak s návrhem od DAM Architekti vznikl atraktivní multifunkční komplex.

V srdci Národního parku Šumava, v malebné obci Kvilda, která je nejvýše položenou obcí v Česku, vyrostl nový penzion, Apartmány Florián. Architekti studia MS plan navrhli dvojici budov ve středu obce v úpatí lyžařského střediska. Střídmý výraz nového penzionu citlivě dotváří atmosféru Kvildy a vytváří dialog mezi architektonickou a stavitelskou tradicí Šumavy a současnou architekturou.

Neobsazenost na úrovni 1 %. Ale také ze 74 % nevyužité kapacity. Vzestup nájemného o 22 %, současně ale jinde pokles cen o 26 %. Statistické údaje o stavu jednotlivých segmentů českých komerčních realit jsou velmi rozdílné. Přitom na pomyslném žebříčku prosperity patří nesporné prvenství „industriálu“, když na jeho opačném konci se stejně nezpochybnitelně a také nijak překvapivě ocitl hotelový sektor.

Tak nebo tak, nedostatek efektivní, fundované a přesvědčivé teorie architektury, ač nepozorován a nepociťován, se projevuje v praxi: zakládá a prohlubuje problémy. Tak například se stává příčinou, východiskem nedostatečného hodnotového zakotvení ochrany stavebního odkazu minulosti. Tzv. památková péče dnes reaguje na společenskou situaci rozšiřováním svého záběru. Nevztahuje se už jen k barokním klášterům, ale třeba i k panelovým sídlištím – na základě argumentu, že i taková stavební substance reprezentuje významnou etapu „vývoje architektury“.

Vitruvius je dnes znám především prostřednictvím tří základních vlastností, kvalit stavby, které formuloval pojmy firmitas, utilitas, venustas – což se obvykle překládá jako pevnost, užitečnost a krása. Stojí za pozornost, že touto vlajkovou lodí Vitruviova díla se stala jen drobná poznámka v rozsahu jediného, nikterak rozsáhlého odstavce v jedné z nejkratších hlav první z knih společně s již připomenutým výčtem základních oborů architektury a oblastí budování staveb.

Časy se mění. V současné době – na rozdíl od slavné meziválečné a poválečné éry Sigfrieda Giediona - architekti „ducha doby“ nebudují, a mise formování společnosti jim může být leda k pousmání. Přece by – snad – ale měli budovat jinak, jak je k tomu nabádá Martin Heidegger. Už proto, že cesta k nápravě nestavění sotva vede vyšlapanými stezkami, sotva ji zajistí budování tak jako doposud.

Co si o „situaci nestavění“ myslí sami tvůrci architektury? Snaží se reagovat ve prospěch rozvoje svého řemesla? Jsou vůbec vybaveni k tomu, aby podpořili nebo dokonce „zařídili“ žádoucí obrat? Většina spisovatelů nerozumí literatuře více než ptáci ornitologii – zhodnotil Marcel Reich-Ranicki (nejvýznamnější německý literární kritik po druhé světové válce, papež literatury) teoretické zázemí, ale i řemeslnou výbavu dnešních tvůrců literatury. Situace současné architektury není o nic lepší.

Není divu, že „mlčící většina“ netleská stavebnímu rozvoji, ani na něj není zvědavá – ukázali jsme si v předchozích kapitolách. Veřejnost vnímá správně, i když jen intuitivně, novou výstavbu v kontextu ekonomického růstu jako něco, z čeho je vyloučena. Ekonomický rozvoj se většiny české společnosti příliš netýká a netýkají se jí ani přínosy stavebního rozvoje a nové architektury - nový byt v Praze, v Brně i v dalších velkých městech je pro střední třídu finančně nedosažitelný.

Ekonomický růst není nezbytně nutnou podmínkou rozvoje stavebního, ani rozvoje veřejného prostoru. Keller Easterlingová v práci Critical Space Practice 4: Subtraction na příkladech ukazuje, že odstraňování staveb, tedy bourání, nebo ještě jinak ne-budování, je druhou polovinou budování. A předkládá příklady z americké krize substandardních hypoték v letech 2007 až 2012, kdy v krajních případech byly rodinné domy, zatížené nesplácenou hypotékou, odstraněny.

Cenový vývoj trhu bydlení od roku 2016 dělá starost centrálním bankéřům, makroekonomům i komunálním politikům (konečně!) … Otázka a odpověď na ni, kolem níž jsme doposud jen kroužili, zřetelně vystupuje na pozadí ekonomické a sociální polarizace české společnosti: jaký vztah k výstavbě nových bytů může mít člověk, který by na koupi bytu musel vynaložit 240 svých měsíčních platů, tedy veškerý svůj příjem za dvacet let? Ekonomické a sociální elity zatím řeší rychlost povolovacích procesů - aby mohly rychleji stavět, tedy zvětšovat svůj obrat -, řeší úrokové sazby hypoték – aby mohly lépe prodávat, tedy zvětšovat svůj obrat - … a podobně.

Architekturu a vitální veřejný prostor řadíme k tomu, co má skutečně smysl (= otázky života, lidských vztahů, …, jednání a víry), dokonce na velmi významné místo. I kdyby nebyl vztah takových hodnot a ekonomického růstu zpochybněn ať už Sedláčkem, nebo Keynesem, už vzhledem k základním principům logiky by bylo chybou chápat vztah architektonického a stavebního rozvoje a ekonomického růstu jako vztah důsledku a příčiny.…