Povinnost dálkových odečtů vychází ze zákona o hospodaření energií, který do českého práva promítá evropskou směrnici o energetické účinnosti. Už od roku 2022 musí být nově instalovaná měřidla tepla vybavena tak, aby je bylo možné odečítat bez vstupu do jednotlivých prostor.
U nebytových jednotek v domech s byty se od roku 2024 přidala také povinnost poskytovat uživatelům pravidelné informace o spotřebě, zpravidla alespoň jednou měsíčně. Krátkodosahová řešení typu „walk-by“ přitom v těchto případech nestačí, protože zákon počítá s odečtem na vzdálenost větší než 250 metrů. Od 1. ledna 2027 se požadavek rozšíří i na všechna stávající místa s měřidly nebo přístroji registrujícími dodávku tepelné energie. Výjimku budou mít pouze budovy s mimořádně nízkou spotřebou energie.
Pro pronajímatele to znamená hlavně nutnost včas zmapovat stav budovy. Nestačí řešit samotnou instalaci měřidel. V praxi bude důležité také to, kdo investici zaplatí, jak se náklady promítnou do služeb nebo nájemného a jakým způsobem budou nájemci dostávat data. Zákon rozdělení nákladů mezi pronajímatele a nájemce detailně neupravuje, proto bude klíčové nastavení v nájemních smlouvách.
Právě smlouvy se mohou stát jedním z nejcitlivějších bodů celé změny. Pokud v nich nebude jasně uvedeno, kdo odpovídá za instalaci, provoz systému, přístup k datům a případné náklady, může nová povinnost vést ke sporům. U komerčních nájmů lze očekávat různé modely: část vlastníků ponese náklady sama, jiní je promítnou do provozních poplatků nebo je rozpočítají mezi nájemce podle plochy či spotřeby.
Druhou zásadní otázkou jsou data. Pro nájemce už informace o spotřebě nejsou jen podkladem pro kontrolu vyúčtování. Stále častěji je potřebují pro vlastní ESG reporting, interní energetické strategie nebo korporátní závazky v oblasti udržitelnosti. Budova, která nebude schopná poskytnout přesná a pravidelná data, se tak může stát méně atraktivní pro větší firmy.
Odpovědnost za splnění zákonné povinnosti nese vlastník budovy, pokud požadavky nesplní, může čelit sankcím. Riziko ale není jen regulatorní – nedostupnost dat může zhoršit vztahy s nájemci a v některých případech vést i ke smluvním nárokům, zejména pokud nájemci kvůli chybějícím údajům nemohou plnit vlastní reportingové povinnosti.
Dálkové odečty mají zároveň praktický provozní přínos. V kancelářských budovách, retail parcích nebo logistických areálech umožňují přesnější rozdělení nákladů, rychlejší odhalení nestandardní spotřeby a lepší energetický management. U objektů s více nájemci mohou snížit počet sporů o vyúčtování a zpřehlednit provozní náklady.
Nová povinnost tak může ovlivnit i hodnotu nemovitostí. Investoři dnes při technické prověrce stále častěji sledují, zda budova odpovídá současným regulatorním a ESG požadavkům. Pokud dálkové odečty chybí, mohou budoucí náklady na jejich zavedení promítnout do ceny transakce. Naopak budovy s připravenou digitální infrastrukturou mohou být atraktivnější pro nájemce, investory i financující banky.
Zdroj: Eversheds Sutherland
remspace
