V centru Prahy je dům na domě, proluk a volných pozemků poskrovnu. A tak se jen výjimečně podaří vystavit v samém srdci metropole nový projekt. Jednou z takových výjimek je komplex Quadrio tvořený souborem šesti budov u stanice metra Národní třída. Administrativní budova vyrostla na místě bývalé proluky a parčíku u Spálené ulice a stala se jedním z největších stavebních zásahů v centru města v poslední době.

Coworking je trend a my ho chceme zachytit ještě v době jeho vzniku. Nemyslíme si, že je to jen nějaká prchavá móda! Tak Petr Herman komentoval otevření centra sdílených kanceláří HubHub na pražských Příkopech. A podle něj HB Reavis už dokonce chystá další hub, a to v paláci ARA na Národní. A jakoby na potvrzení jeho slov do Prahy právě přichází…

Není divu, že „mlčící většina“ netleská stavebnímu rozvoji, ani na něj není zvědavá – ukázali jsme si v předchozích kapitolách. Veřejnost vnímá správně, i když jen intuitivně, novou výstavbu v kontextu ekonomického růstu jako něco, z čeho je vyloučena. Ekonomický rozvoj se většiny české společnosti příliš netýká a netýkají se jí ani přínosy stavebního rozvoje a nové architektury - nový byt v Praze, v Brně i v dalších velkých městech je pro střední třídu finančně nedosažitelný.

Jednou z mnoha věcí, na které se musí při projektování budov myslet, jsou problémy spojené s hlukem. Exkluzivně pro Stavební fórum jsme vyzpovídali architekta Tomáše Filgase z ateliéru MS architekti. „Chytrým a racionálním návrhem stavby se dá ušetřit hodně finančních prostředků,“ tvrdí jednačtyřicetiletý rodák z Kroměříže.

Trigema – developerská společnost specializovaná na rezidence - byla náchylná k nejrůznějším inovacím odedávna a ani v současnosti tomu není jinak. Trochu to asi souvisí s tím, že Marcel Soural, její hlavní protagonista, vidí budoucnost rezidenční výstavby v české metropoli stále dosti skepticky. A velké naděje v něm v tomto ohledu nevzbuzují ani blížící se komunální volby.

Ekonomický růst není nezbytně nutnou podmínkou rozvoje stavebního, ani rozvoje veřejného prostoru. Keller Easterlingová v práci Critical Space Practice 4: Subtraction na příkladech ukazuje, že odstraňování staveb, tedy bourání, nebo ještě jinak ne-budování, je druhou polovinou budování. A předkládá příklady z americké krize substandardních hypoték v letech 2007 až 2012, kdy v krajních případech byly rodinné domy, zatížené nesplácenou hypotékou, odstraněny.

Kolem 2 100 korun denně je částka, jakou průměrně utratí turisté, kteří se ubytují v České republice. Jen minulý rok jich Praha přilákala rekordních 7,5 milionu. Právě útraty návštěvníků jsou jedním z hlavních pozitivních argumentů, které můžeme zaslechnout v diskuzi o krátkodobých pronájmech. Naopak zvyšující se počet turistů a strmý nárůst „sdíleného ubytování“ přidělává vrásky nemálo lidem v turisticky exponovaných oblastech.

Nejen plné nákupní tašky, ale i celkový zážitek rozhodují o opakovaných návštěvách zákazníků v obchodních centrech a galeriích. A bude to stále častější praxe. Do celkového dojmu návštěvníků zapadá také pestrá, kvalitní a hlavně široká nabídka restaurací, kaváren a bister. Podle zahraničních studií podíl segmentu „food & beverages“ v obchodních centrech nadále stoupá, někde i ke čtvrtině celkové pronajímatelné plochy. Tento trend je patrný rovněž u nás.

Cenový vývoj trhu bydlení od roku 2016 dělá starost centrálním bankéřům, makroekonomům i komunálním politikům (konečně!) … Otázka a odpověď na ni, kolem níž jsme doposud jen kroužili, zřetelně vystupuje na pozadí ekonomické a sociální polarizace české společnosti: jaký vztah k výstavbě nových bytů může mít člověk, který by na koupi bytu musel vynaložit 240 svých měsíčních platů, tedy veškerý svůj příjem za dvacet let? Ekonomické a sociální elity zatím řeší rychlost povolovacích procesů - aby mohly rychleji stavět, tedy zvětšovat svůj obrat -, řeší úrokové sazby hypoték – aby mohly lépe prodávat, tedy zvětšovat svůj obrat - … a podobně.

Nedá se říci, že bych jich přibývalo jako hub po dešti, ale je jasné, že kancelářská Praha vstupuje do období konjunktury coworkingových kanceláří. Razantně na tento malý, ale perspektivní trh právě teď vkročila skupina HB Reavis – jak a proč, o tom SF mluvilo s Petrem Hermanem, ředitelem českého výsadku HB Reavis.

V létě český development hlavně odpočíval nebo počítal své zisky, pokud ovšem nehledal zedníky, kteří se v Česku stali nanejvýš vzácnými. Větší pohyb a aktivitu vykazovala snad jen samosprávně-legislativní sféra. A dostavil se i výsledek - napříště se už pražští stavebníci nemusí zabývat osluněním. Léto ovšem bylo těhotné ještě většími nadějemi tohoto typu – v prázdninových měsících se projednávala také zásadní změna pražského územního plánu. Jen málo zainteresovaných hýřilo optimismem, ale jak se ukázalo počátkem září (a bude tedy zachyceno až v příští realitní kronice), tentokrát skeptici ostrouhali.

Architekturu a vitální veřejný prostor řadíme k tomu, co má skutečně smysl (= otázky života, lidských vztahů, …, jednání a víry), dokonce na velmi významné místo. I kdyby nebyl vztah takových hodnot a ekonomického růstu zpochybněn ať už Sedláčkem, nebo Keynesem, už vzhledem k základním principům logiky by bylo chybou chápat vztah architektonického a stavebního rozvoje a ekonomického růstu jako vztah důsledku a příčiny.…

Pozornost ředitelů projektových společností bude v následujícím roce zaměřena především na získávání zakázek v ČR a najímání nových pracovníků. Největší brzdou dalšího rozvoje je přitom podle nich byrokracie a nekvalitní legislativa doprovázená nedostatkem volných kapacit. Celková příprava staveb investory pak zůstává v průměru na stejné, spíše nevalné úrovni jako v loňském roce – to vše vyplývá to ze studie společností CEEC…

Ideál vlastnického bydlení, který sdílí většina české populace, se vlivem rychlého růstu cen pomalu rozplývá; nejkvalitnější byty v Praze za poslední tři roky podražily o 30 %; průměrná výše nájmu „prémiových“ bytů činí 34 088 korun za měsíc; domácí nájemci vyplňují „mezeru“ po expatech. Takové informace a leccos dalšího zájemce najde v publikaci realitní kanceláře Svoboda & Williams s názvem Market Report.

Praktická, fyzická architektura vždy vzniká v kontextu konkrétní společensko-kulturní situace: jejími složkami, těžko pominutelnými ve vztahu ke stavebnímu rozvoji, je rovněž praktické hospodaření a ekonomické uvažování stavebníka i obce. Ne nepodobně architektuře, také ekonomie se dnes (pravděpodobně) nachází na rozcestí, jak upozorňují četní ekonomové, například Kate Raworth, Steve Keen nebo Tomáš Sedláček.

Stavebnictví po letech krizového vývoje podle statistických čísel opět nabírá dech a stavební podniky už zase mohou začít přemýšlet o investicích. A podle Václava Matyáše, prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví, mírné naděje u českých stavbařů vyvolávají i vstřícné kroky současné vlády k investiční výstavbě.

Starší byt se v polovině letošního roku prodával na pražské bytovém trhu v průměru za více než 5,64 milionu korun. Jak ukazují čísla analýzy společnosti Trigema, která mapovala všechny dostupné záznamy ze zhruba dvaceti nejvýznamnějších realitních serverů, mimo hlavní město to pak bylo necelých 2,1 milionu korun.

Po triumfální jízdě meziválečné moderny a internacionálního stylu, kterými konečně „vybředla“ z historizujícího přešlapování v dlouhém devatenáctém století, architektura zpychla. A především ztratila zájem o participaci uživatelů i o veřejný prostor a sama sebe beze zbytku definovala: stala se „hot“. Pokud nám dnes jde o to, abychom obnovili atraktivitu architektury a stavebního rozvoje, musíme najít cestu, jak horkou a vysokodefiniční architekturu ochladit, jak obnovit její…

Musíme se starat hlavně o to, co Praha a její obyvatelé v oblasti bydlení a bytové výstavby potřebuji – říká Petr Michálek, který od ledna tohoto roku stojí v čele společnosti Skanska Reality. Ta má na území metropole v chodu spoustu zajímavých a nezřídka i velkých a mýtotvorných projektů, ale současně už expanduje do Středočeského kraje.

Proč se v Česku staví tak málo a tak obtížně? Proč má česká veřejnost ke stavebnímu rozvoji většinou apriorní negativní postoj? Ze zahraničí k nám přicházejí zprávy o řadě projektů moderní družstevní, skutečně participativní, (protože) svépomocné, výstavby. Takže další otázka: proč „to“ v Německu, ale i v Rakousku, Švýcarsku, v Dánsku či Skandinávii jde – a v České republice nikoli? U nás byly napsány a obhájeny na…