Když rozhodujete o tak velkých územích, jako je Pragovka, jak balancujete mezi krátkodobým politickým tlakem (volební období, očekávání voličů) a dlouhodobým veřejným zájmem, jehož výsledky budou vidět třeba až za 15–20 let?
Politika má často čtyřletý horizont, ale město se staví na desítky let. Praha 9 je toho dobrým příkladem. Už více než patnáct let zde probíhá pravděpodobně největší souvislá proměna průmyslových brownfieldů v České republice a většina rozhodnutí, která jsme tehdy přijímali, přináší výsledky až dnes. Brownfield není problém. Je to nejcennější rozvojová rezerva města. Proto jsme zároveň vykupovali pozemky pro školy, parky, sportoviště i dopravu, aby měl budoucí rozvoj na čem vyrůst. Jen tak může vzniknout kvalitní město, které bude dobře fungovat i pro další generace.
Co jste se naučil z prvních velkých projektů na devítce?
Nejdůležitější zkušeností je, že nestačí plánovat jednotlivé stavby. Je potřeba plánovat celé čtvrti. Nejde postavit jen domy. Musíte současně budovat školy, školky, parky, zdravotnictví, sportoviště, dopravu i kvalitní veřejný prostor. Právě tento přístup umožnil proměnit velkou část bývalých průmyslových areálů Prahy 9 v živé městské prostředí. Pragovka proto není nový příběh. Je pokračováním cesty, kterou jsme se vydali už před mnoha lety.
Revitalizace brownfieldů často přináší růst cen bydlení a změnu sociální struktury. Jak konkrétně pracujete s rizikem gentrifikace na Praze 9? Máte nějaké nástroje, jak zajistit, aby z rozvoje profitovali i současní obyvatelé, nejen noví?
Revitalizace brownfieldů přirozeně zvyšuje hodnotu území. To ale není problém, pokud se současně zvyšuje kvalita života všech obyvatel. Proto na Praze 9 dlouhodobě prosazujeme, aby spolu s novými byty vznikaly školy, školky, zdravotnická zařízení, parky, sportoviště i městské nájemní bydlení. Největší chybou měst není výstavba nových bytů. Největší chybou je, když současně nevzniká veřejná infrastruktura.
Kde dnes narážíte na největší odpor – u části veřejnosti, státní správy, nebo spíš legislativy? A jak se to konkrétně projevuje u Pragovky?
Největší překážkou už podle mě není veřejnost. Pokud lidé vědí, jak bude území vypadat a co jim přinese, většinou kvalitní proměnu podporují. Největším problémem zůstává složitost povolovacích procesů a množství institucí, které do nich vstupují. U projektů, jako je Pragovka, často netrávíme nejvíce času hledáním řešení, ale koordinací jednotlivých úřadů. To je oblast, kde má Česká republika stále velký prostor ke zlepšení.
Jak poznáte „dobrého“ investora?
Dobrý investor nemluví jen o svém pozemku. Přemýšlí o celé čtvrti. Zajímá ho veřejný prostor, školy, doprava, zeleň, architektura i dlouhodobé fungování místa. Chápe, že skutečný úspěch projektu se nebude hodnotit při kolaudaci, ale za dvacet nebo třicet let. Nejlepší projekty vznikají tam, kde město i investor sdílejí stejnou ambici – vytvořit kvalitní město, ne jen úspěšnou investici.
Zdroj: Pragovka
Můžete popsat konkrétní situaci, kdy se zájem městské části a zájem investora u Pragovky zásadně rozcházely? Jak ten konflikt vypadal a jak jste ho nakonec vyřešili?
Město potřebuje školy, parky, dopravu a další veřejnou infrastrukturu. Investor potřebuje ekonomicky životaschopný projekt. To není střet, ale hledání rovnováhy. Důležité je začít jednat včas a mít předem jasná pravidla. Zkušenost Prahy 9 ukazuje, že když obě strany myslí dlouhodobě, nevzniká kompromis, ale kvalitnější město.
Když se potkáte v roce 2045 a půjdete se společně projít po Pragovce – podle čeho poznáte, že se projekt povedl?
Úspěchem nebude počet bytů ani výše investice. Poznáme ho podle toho, že tam lidé budou chtít žít, pracovat i trávit volný čas. Že děti budou chodit pěšky do školy, veřejná prostranství budou plná života a historické průmyslové budovy získají nový smysl. A hlavně podle toho, že už nikdo nebude Pragovku vnímat jako developerský projekt, ale jako přirozenou součást Prahy. Stejně jako dnes lidé přirozeně vnímají další proměněné části Vysočan.
Kdo nese odpovědnost za to, jaké město po sobě zanecháme? Je to víc na politicích, investorech, nebo na společnosti jako celku? A co z toho konkrétně děláte Vy dnes jinak, než se dělalo před 10–15 lety?
Odpovědnost nesou politici, investoři i veřejnost. Každý jiným způsobem. Politik vytváří pravidla, investor je naplňuje a veřejnost pomáhá určovat směr. Největší změnou posledních patnácti let ale je, že spolu všechny strany začaly mnohem více spolupracovat už od začátku přípravy projektů. Díky tomu dnes nevznikají jen jednotlivé domy, ale skutečné městské čtvrti.
Co byste si přál změnit u investorů?
Přál bych si, aby ještě více přemýšleli za hranicí svého projektu. Kvalitní město nevzniká součtem jednotlivých domů. Vzniká propojením veřejného prostoru, zeleně, škol, služeb, dopravy a kvalitní architektury. Investor, který chápe, že jeho projekt je součástí většího celku, vytváří hodnotu nejen pro sebe, ale i pro celé město. A právě takové partnery potřebují česká města.
Kdybyste měli možnost změnit jednu jedinou věc v systému povolování, plánování nebo financování rozvoje města – co by to bylo a proč právě to?
Zavedl bych skutečně předvídatelný systém povolování staveb. České republice nechybějí kvalitní architekti ani investoři. Chybí jí jistota, že stát rozhodne v rozumném čase. To prodražuje výstavbu, zpomaluje proměnu brownfieldů a oddaluje vznik bytů i veřejné infrastruktury. Přitom právě brownfieldy představují největší příležitost pro rozvoj českých měst v příštích desetiletích.
Jen doplním, že areál Pragovky není začátkem proměny Prahy 9, ale dalším krokem jedné z největších proměn průmyslových brownfieldů v České republice. A pokud se za dvacet let nebude mluvit o developerském projektu, ale o přirozené a živé části Prahy, budeme vědět, že jsme uspěli.
remspace
