„Co dnes skutečně dusí české stavitelství? Stručná odpověď zní: všechno,“ shrnula hned v úvodu advokátka Dominika Veselá z Eversheds Sutherland. Za největší problém označila dlouhodobou právní nejistotu. Podle ní už není čas na nekonečné debaty o ideálním nastavení zákonů. „Ať už se něco přijme. Kritizovat a vylepšovat můžeme později, ale potřebujeme jasná pravidla,“ zaznělo z její strany.
Za největší brzdu označil Petr Michálek ze společnosti SKANSKA povolovací proces. „Je komplikovaný, pomalý a přináší tolik nepředvídatelných momentů, že investovat v tomto prostředí je extrémně náročné,“ řekl. Development je podle něj kapitálově velmi náročný obor, který bez stability nemůže fungovat. „Po letech, kdy voláme po prediktibilitě, jsme v situaci, kdy ani nevíme, podle jakých pravidel povolujeme a kdy budeme stavět.“
Optimističtější tón přinesl Marcel Soural, zakladatel investiční skupiny Trigema, připomněl schválení Metropolitního plánu Prahy. „Na konci tunelu se znovu rozsvítilo světlo. Politici po letech splnili to, co je jejich hlavním úkolem – územní plánování,“ uvedl.
Podle něj teď chybí už jen schválení novely stavebního zákona. „Pak začne to světlo opravdu zářit. Role politiků by tím měla ve stavebním řízení skončit, protože stavební řízení nemá být politická záležitost,“ zdůraznil Marcel Soural. Zároveň upozornil, že klíčová bude jednoduchost a funkční státní správa. „Procesy musí být formulářové, rychlé a jednotné. Úředníci potřebují jeden funkční software, ne několik nefungujících.“
Přechodné období bude „žhavé“
Podle Dominiky Veselé ale nelze čekat rychlý zázrak. „I když budeme mít rozhodování na jednom úřadě, budou tam pořád ti stejní úředníci. Nemyslím si, že se přes noc změní jejich mindset,“ upozornila.
Z právního pohledu sice vítá jedno rozhodnutí, proti kterému se lze bránit, ale varuje před realitou začátku nové úpravy. „Minimálně po přechodnou dobu si nemyslím, že povolování bude růžové. Projekty čekají na pravidla – a až přijdou, nahrnou se na úřady, které na to nebudou kapacitně připravené. Ten začátek bude žhavý.“
Pavel Zobač, technický ředitel společnosti DOMOPLAN, otevřel velmi konkrétní téma personální krize na stavebních úřadech. „V Brně se dělal průzkum a 70 % úředníků zvažuje odchod. Ze sto třiceti lidí jich může zůstat třicet nebo čtyřicet, přičemž čekací lhůty jsou klidně sto žádostí,“ popsal.
Podle něj nejde o neochotu úředníků rozhodovat, ale o systémové nastavení. „Rychlé rozhodnutí je u nás potrestáno. Úředník buď rozhodne ne, nebo to protahuje, aby byl z obliga. Když rozhodne špatně, stát ho v tom nechá.“
Marcel Soural se úředníků částečně zastal. „Ten chaos, který stát nasekal novelami stavebního zákona a nefunkční digitalizací, musí zvládat oni. Mají několik softwarů, které nefungují, a stát jim nedal nástroje.“
Tomáš Běhounek z advokátní kanceláře LYNX popsal český systém jako síť nekonečných křižovatek. „Stát se rozhodl, že bude povolovat stavební záměry, všechno tedy podléhá stavebnímu zákonu. Jenže pak přijde další křižovatka – metropolitní plán, pravomoci obcí – a těch křižovatek je prostě příliš mnoho.“
Dominika Veselá k tomu přidala trefné přirovnání: „Mně křižovatky nevadí. Vadí mi, když nevím, jak dlouho bude červená. Pokud má trvat třicet dní a trvá devadesát nebo několik měsíců, a já to předem nevím, tak je něco špatně. V Praze jsme to nevěděli deset let.“
Investoři přesto věří – a investují
Navzdory všem problémům se na trhu dál obchoduje. Tomáš Běhounek upozornil na vysokou aktivitu developerů. „Letos jsme se podíleli na transakcích za zhruba pět miliard korun. Investoři se nebojí nakupovat ani pozemky bez povolení. Pořád věří, že projekty dokážou dotáhnout.“
Podle Davida Sajnera ze společnosti Savills investoři český trh nevnímají jako nepředvídatelný, ale jako velmi likvidní. „Nemovitosti se tu dnes prodávají ve stovkách milionů eur, což bylo dříve nepředstavitelné. Pro zahraniční fondy je to čistě ekonomické rozhodování.“ Zároveň upozornil, že český kapitál se výrazně prosazuje i v zahraničí. „Investujeme v Polsku, Rakousku i Německu. Češi jsou dnes preferovanými investory na středoevropském trhu.“
Nejhorší je nečinnost
Na závěr zazněla shoda napříč panelem: největším problémem není chyba jednotlivce, ale nečinnost systému. „Nečinnost je pro město to nejhorší. Když se postaví špatný projekt, ekonomika to časem dožene. Ale když se nestaví nic, město stagnuje,“ řekl Marcel Soural. Petr Michálek dodal: „Praha je dominantní město Česka. Ve světě je trend urbanizace. Je obrovská škoda, že se nerozvíjí tak rychle, jak by mohla, a ztrácí konkurenceschopnost.“
