Martin Stričko, ředitel společnosti IO Partners, popsal poslední roky jako období trvalé nestability. „Od roku 2020 tu žijeme v turbulentním prostředí – covid, invaze Ruska na Ukrajinu, inflace, růst úrokových sazeb,“ shrnul Martin Stričko.
Podle jeho dat přišel největší propad v roce 2023, kdy se zároveň změnila struktura investorů. „V tu dobu začal v prostředí dominovat český kapitál. Zahraniční fondy se potýkaly s odlivem peněz, zatímco český kapitál má vysoké přítoky dodnes,“ uvedl.
Obraz zahraničních investorů, kteří skupují Česko, podle něj neodpovídá realitě. „Není to tak, že by to oni tady zkupovali. Spíš český kapitál v posledních letech tlačil na pilu,“ řekl Martin Stričko.
Nůžky v bydlení se rozevírají
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, upozornil na sociální rozměr realitní krize. Přestože se často uvádí, že většina Čechů bydlí ve vlastním, realita je podle něj výrazně nerovnoměrná. „Rozevírající se nemovitostní nůžky se v české společnosti skloňují dlouho, ale situace je stále kritičtější a křiklavější,“ uvedl.
Zásadní problém vidí ve věkovém rozdělení vlastnického bydlení. „U lidí ve věku, kdy se zakládají rodiny, je vlastnické bydlení třeba jen kolem 55 %. Je to stále – na evropské poměry – výrazné číslo, ale není až tak omračující. A je to jeden z faktorů, který brzdí porodnost,“ dodal Lukáš Kovanda.
Je Praha připravená stárnout?
Michal Skořepa, ekonom České spořitelny, navázal s tím, že demografie není hrozbou, která teprve přijde – její dopady už podle něj prožíváme. „Demografie z hlediska času – té se máme čím dál tím víc obávat. Ta čísla se samotná výrazně nemění, ale bohužel se nemění ani náš postoj k nim,“ řekl Michal Skořepa a připomněl především absenci důchodové reformy.
Vedle stárnutí populace upozornil i na prostorový rozměr problému. „Určité oblasti se vylidňují, regionální rozdíly jsou další dlouhodobý problém české ekonomiky. V tom už dneska žijeme,“ uvedl. Podle Michala Skořepy se tyto trendy promítají i do realitního trhu – od nejistoty placení nájemného přes vysoké nájmy až po sociální napětí spojené s chudobou.
Podle Tomáše Kadeřábka, ředitele Asociace developerů, není Praha na tyto trendy připravená především kvůli nedostatečné výstavbě. „Čeho je moc, to je levné. Ale my jsme tuhle situaci na pražském trhu nikdy nezažili,“ řekl Tomáš Kadeřábek a dodal, že bez dramatického ekonomického nebo geopolitického zlomu nevidí důvod k plošnému snižování cen nemovitostí.
„Kdo to bude stavět?“ klíčová otázka bez odpovědi
Radoslav Sovják, ředitel Národního centra Stavebnictví 4.0, upozornil, že debata o potřebě větší výstavby často ignoruje základní problém: nedostatek lidí. „Říká se, že se staví málo a že by se mělo stavět víc. Já na to vždycky odpovídám otázkou: kdo to bude stavět?“ uvedl.
Situaci ilustroval na počtech absolventů stavebních oborů. „Ročně máme zhruba 350 absolventů. To je tragicky málo. A za patnáct let to bude ještě horší,“ varoval Radoslav Sovják. Bez lidí podle něj nelze realizovat ani inovace, ani masivní výstavbu.
Řešením má být větší míra automatizace, robotizace a prefabrikace. Tomáš Kadeřábek ale upozornil, že trh na to zatím není plně připraven. „Není to tak, že by se někdo inovací zdráhal, ale developerská sféra vždycky půjde tam, kde to jde snadno a dává to ekonomický smysl,“ uvedl.
K debatě o 3D tisku staveb se skepticky postavil Radoslav Sovják. „Pro mě je to takové Ferrari ve stavebnictví. Krásné, ale musíte najít někoho, kdo tu krásu zaplatí,“ řekl s tím, že české klimatické podmínky (které vyžadují zateplení) masové využití této technologie výrazně omezují.
