Nearshoring – šance pro český industriál

Disponuje totiž v rámci evropského kontinentu relativně levnou pracovní silou, vhodnou geografickou polohou a dobrou dopravní infrastrukturou. To výrobcům umožní ušetřit náklady včetně těch za dopravu, zkrátit dobu dodání a zvýšit flexibilitu dodávek. Vyhnou se přitom rizikům spojeným s narušením dodavatelských řetězců, jichž jsme byli nedávno svědky, rostoucím nákladům na lodní dopravu a negativnímu vnímání výroby z hlediska ESG. Hlavním cílem takových relokací výrobních kapacit v rámci CEE přitom budou země, jež disponují výhodami členství v EU a nacházejí se v blízkosti západních trhů. Z tohoto hlediska je Česko pro tyto účely doslova žhavým kandidátem.

„Několik takových přesunů již proběhlo – do Česka svůj výrobní závod v posledních měsících umístila například společnost Jungheinrich. Víme už o mnohých dalších výrobcích, kteří Českou republiku či region střední Evropy zvažují jako jednu z preferovaných destinací, takže určitě budeme svědky dalších podobných aktivit, jež podpoří zdejší ekonomiku a zaměstnanost. Obecně se jedná o poptávky s přidanou hodnotou, tedy jak výrobní kapacity, tak vývojová centra, která mohou nabídnout zajímavé příležitosti i pro své dodavatele, jimiž se mohou stát lokální firmy,“ popisuje současnou situaci Jiří Kristek z Cushman & Wakefield.

Klíčové oblasti pro evropský nearshoring

Zdroj: Cushman & Wakefield

Automobilky i textilky

Výhodou Česka je v tomto ohledu současná intenzívní výstavba nových průmyslových a skladových kapacit – ke konci letošního prvního čtvrtletí bylo ve výstavbě přes milion a čtvrt metrů čtverečních takových prostor, což je o 5 % více než v předchozích třech měsících a o 9 % více než před rokem. Téměř čtvrtina objemu nové výstavby je v Karlovarském kraji, následuje kraj Plzeňský a Jihomoravský. To koresponduje s důrazem na blízkost německému, respektive rakouskému trhu.

Pro německé automobilky Česko už tradičně vyrábí mnohé díly a součástky – a tento trend by mohl dále posilovat. Směřovat by k nám mohla i výroba strojů, elektrických zařízení a elektroniky. Zájem o CEE včetně České republiky ale projevují také třeba výrobci oděvů a dalšího spotřebního zboží. Důvodem je mimo jiné blízkost koncovému zákazníkovi a únosnější sociální a environmentální dopady výroby v Česku – ty jsou pro kupující stále více zásadnější součástí rozhodovacího procesu.

Jiří Kristek k tomu dodává: „Česká republika je pro firmy zvažující přesun výroby atraktivní také díky geopolitické stabilitě, kvalifikované pracovní síle a investičním pobídkám, které však stále nejsou na úrovni okolních zemí. Zde vidím prostor pro zlepšení naší pozice v rámci středoevropské konkurence.“

Poptávka žádá haly „na míru“

Moderní výrobní projekty mají většinou velmi specifické požadavky na velikost, uspořádání či vybavení prostor, na rozdíl třeba od těch určených ke skladování. Proto jsou pro jejich umístění nejvhodnější zcela nové haly, které se staví přímo na míru konkrétním potřebám dané firmy – přitom přesun výroby do Evropy plánuje 74 % evropských podniků.

Pro český logistický sektor současný vývoj představuje hlavně růst poptávky po průmyslových kapacitách ze strany výrobců. V Česku se jejich podíl na celkovém objemu nájemců v segmentu logistiky v posledních letech pohybuje zhruba mezi 30 – 40 %, nyní pravděpodobně bude růst. V rámci CEE je přitom pro Česko hlavním konkurentem Polsko, když úvahy o přesunu výroby směřují také k jihoevropským zemím s levnější pracovní silou, především Španělsku a Portugalsku, a geograficky blízkému Turecku a Maroku.

rs/pb