Podle zástupců urbanismu je největší výzvou Prahy složitá koordinace mezi desítkami městských částí, institucí a zájmových skupin. Tento demokratický proces sice prodlužuje přípravu projektů, zároveň však vytváří širší shodu nad podobou města.
V debatě zaznělo, že Metropolitní plán by neměl být vnímán pouze jako regulační dokument. „Pokud jsem soused, vidím územní plán jako regulaci. Pokud řídím rozvoj města, měl by být především koncepcí, kam se má území posouvat,“ řekl Tomáš Běhounek, partner advokátní kanceláře LYNX. Navázal, že po letech příprav by měl být Metropolitní plán respektován jako dohoda o budoucím rozvoji. Pokud plán stanoví určité parametry výstavby, neměla by se stejná debata opakovat u každého projektu.
Praha a Středočeský kraj jako jeden celek
Radka Vladyková ze Svazu měst a obcí upozornila, že rozvoj nelze řešit odděleně po jednotlivých obcích. Každé území musí mít definovanou funkci a být součástí širšího celku. „Oblast se rozvíjí tam, kde jsou pracovní příležitosti,“ uvedla. Zároveň kritizovala složité vyjednávání mezi Prahou a obcemi v jejím zázemí, které podle ní často brzdí dopravní i infrastrukturní projekty.
Za klíčové označila dobré partnerské vztahy mezi Prahou a okolními městy. Právě koordinace dopravy, technické infrastruktury a územního plánování podle ní rozhodne o budoucnosti celého metropolitního regionu.
Regiony jsou vůči výškovým stavbám otevřenější
Michal Fictum, jednatel společnosti PROPERTY CZECH, uvedl, že jeho společnost vidí větší příležitosti v regionálních městech než v Praze. Jako příklad zmínil projekt Sisters v Plzni, kde vznikají dvě rezidenční věže vysoké 94 a 83 metrů. Projekt za 1,5 miliardy korun nabídne 175 bytů, kanceláře, obchody a veřejnou vyhlídku. Podle Michala Fictuma město k projektu přistupovalo velmi otevřeně a aktivně hledalo způsoby jeho začlenění do městského prostředí.
Naopak Pavel Šánek, architekt a spolumajitel společnosti DESIRE GROUP Architekti Desire, popsal zkušenost ze Zlína, kde rozvoj výškové výstavby naráží na památkovou ochranu a absenci jasné koncepce. „Město se o tom nechtělo vůbec bavit,“ uvedl s tím, že investor nakonec od projektu ustoupil. Proto jeho kancelář nyní zpracovává vlastní studii, která má otevřít širší diskusi o budoucím rozvoji a zahušťování města.
Chybí motivace podporovat development
Výrazným tématem debaty byla ekonomická motivace měst a obcí. Jaromír Hainc z Institutu plánování a rozvoje Prahy upozornil, že samosprávy často nesou náklady spojené s novou výstavbou, ale její přínosy se do rozpočtů promítají jen nepřímo a s odstupem času.
„Co má městská část z toho, že je tam development?“ položil řečnickou otázku. Podle něj by pomohly transparentnější mechanismy, které by obcím umožnily přímo participovat na přínosech rozvoje území. Jednou z cest jsou plánovací smlouvy mezi městy a developery.
Radka Vladyková doplnila, že jediným skutečně přímým příjmem obcí z nové výstavby je daň z nemovitosti. Každý nový projekt však zároveň vytváří nároky na školy, školky, dopravu či technickou infrastrukturu.
Vyřeší výškové budovy dostupnost bydlení?
Většina panelistů se shodla, že nikoliv. Radka Vladyková upozornila, že budovy nad 100 metrů jsou mimořádně nákladné a jejich realizace závisí na ekonomické síle celé země. Ještě jednoznačnější byl Michal Fictum: „Výškové budovy dostupnost bydlení nevyřeší. Je to prémiové bydlení a cenová politika je ve vyšším standardu než u běžných bytových domů.“
Jan Řežáb, majitel a zakladatel developerské společnosti JRD doplnil, že z pohledu kvality života i hustoty osídlení bývá efektivnější tradiční bloková zástavba. Jako příklad uvedl Vinohrady, které patří k nejžádanějším částem Prahy, přestože nejsou tvořeny výškovými budovami. Jaromír Hainc souhlasil: „Nejefektivnější je zástavba, kterou známe z Vinohrad. Vysokou hustotu zalidnění mají také panelová sídliště.“
Debata nakonec směřovala k dopravě a propojení Prahy se Středočeským krajem. Jan Řežáb upozornil, že debata o propojení Prahy a Středočeského kraje se musí více opírat o železniční dopravu. Podle něj by nové čtvrti měly vznikat především v okolí stanic veřejné dopravy, zatímco záchytná parkoviště by dávalo větší smysl budovat ještě před hranicí metropole, aby do Prahy mířilo méně automobilů.
Tomáš Běhounek kritizoval přístup, kdy Praha očekává řešení problémů pouze od okolních obcí. Podle něj by měla sama investovat do infrastruktury za svými hranicemi, například do parkovacích domů P+R na železničních tratích vedoucích do metropole. „Když spolupráce nefunguje, tak ať se z Prahy stane investor,” uzavřel.
