Podle Richarda Jedona z UCEEB ČVUT je vedle dat klíčová participace obyvatel. „Participace je důležitá, protože doplňuje data a vytváří komplexní obraz situace.“ Jako příklady uvedl Vídeň a Kodaň, které obyvatele nezapojují pouze formou konzultací, ale přímo do realizace řešení. Ve Vídni například občané participovali i na rozvoji městské solární energetiky.
Jakub Stárek, starosta Prahy 6, upozornil na rozdíl mezi českým přístupem a fungováním měst jako Berlín nebo Londýn. „Data vždy připravují, aby se realizovalo konkrétní opatření. Nejde o dashboardy a výstupy z nich, ale o to, že se ty věci opravdu používají.“ Právě schopnost převést informace do konkrétních rozhodnutí označili diskutující za jeden z hlavních rozdílů mezi Prahou a nejvyspělejšími evropskými městy.
Největší dluh není technologický, ale institucionální
Nejkritičtější hodnocení situace nabídl Petr Štěpánek. „Já si nemyslím, že Česká republika má nějaký technologický dluh, protože jsme poměrně bohatá země. To, co nemáme, si můžeme koupit.“ Podle něj jsou technologie dostupné a Česko je schopné implementovat chytré semafory, digitální služby nebo umělou inteligenci. Skutečnou překážku však představuje kvalita vládnutí. „Ta bariéra opravdu není technická, je v kvalitě vládnutí.“
Za zásadní považuje také schopnost dlouhodobě se shodnout na prioritách rozvoje města. Jako příklad uvedl Vídeň, která podle něj dlouhodobě staví na tématech ochrany klimatu, sociální koheze a dostupného bydlení. Dalším problémem je podle Petra Štěpánka roztříštěná správa Prahy. „Vídeň, která má o půl milionu lidí víc než Praha, má 22 okrsků. Praha má 57 městských částí.“
Podobně situaci hodnotí také Marek Zděradička z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. „Pro mě je důležitá kategorie dobře spravované město.“ Podle něj stále existuje řada interních procesů a neefektivit, které rozvoj metropole zpomalují.
Praha má otevřená data. Potřebuje jejich větší využití
Výrazně pozitivněji vyznělo hodnocení otevřených dat. Podle Marka Vodenky ze společnosti Operátor ICT je Praha v této oblasti na velmi dobré úrovni. „Praha je na tom v rámci otevřených dat výborně.“ Klíčovou roli hraje městská datová platforma Golemio, která umožňuje pracovat s dopravními, provozními i infrastrukturními daty. Podle Marka Vodenky však nejde o nedostatek technologií, ale o ochotu jednotlivých institucí data aktivně využívat při plánování a rozhodování.
Na otázku, čím by se Praha měla inspirovat od měst, jako jsou Vídeň nebo Kodaň, se odpovědi panelistů soustředily především na dopravu. Richard Jedon zmínil inkluzivitu dopravy. Marek Koyš, vedoucí konzultant pro udržitelnost ve společnosti Savills, zdůraznil integrovaná řešení a koordinaci jednotlivých způsobů mobility, Petr Štěpánek vyzdvihl podporu sdílené mobility.
Na otázku ideálního technického masterplanu budovy podle Marka Koyše neexistuje univerzální odpověď. Zásadní je, zda jde o novou rezidenční výstavbu, nebo již existující kancelářskou budovu, a také to, kdo nemovitost vlastní a využívá. U kancelářských objektů musí vlastníci stále více zohledňovat požadavky nájemců, kteří očekávají například nabíjecí infrastrukturu pro elektromobily či další moderní technologie.
Marek Koyš zároveň upozornil, že pojem „smart“ nelze redukovat na jednotlivé technologické prvky. Chytrá budova podle něj znamená především komplexní a promyšleně propojený systém, který reaguje na potřeby uživatelů a efektivně podporuje provoz celého objektu. „Smart znamená komplexitu – ne, že to bude fungovat samo,“ zdůraznil.
Projekty, které mohou změnit Prahu
Mezi dopravními projekty s největším potenciálním dopadem zaznělo několik priorit. Richard Jedon označil za nejvýznamnější Dvorecký most, Marek Koyš vyzdvihl připravované vysokorychlostní tratě, Marek Vodenka naopak považuje za klíčové dokončení Pražského okruhu. Přestože se jejich odpovědi lišily, všechny ukazují stejný trend: budoucí rozvoj města bude stále více záviset na kvalitní dopravní infrastruktuře a lepším propojení jednotlivých částí metropole.
