Odpověď na otázku, co je potřeba udělat pro stabilizaci nemovitostního trhu v Česku, považuje Michal Skořepa za překvapivě jednoduchou: více stavět. „Bytů je málo nejen kvůli růstu populace. Chybí regionálně a zároveň se mění struktura domácností,“ upozorňuje. Českou společnost podle něj zasahuje tzv. singlizace na obou koncích věkové pyramidy – mladí lidé i senioři stále častěji žijí sami, což zvyšuje poptávku po menších bytech.
Michal Skořepa se kriticky vymezuje vůči hluboce zakořeněnému českému přístupu k bydlení. Typický scénář „ve třiceti si koupím dům a mám vystaráno na stáří“ považuje za mylný. „Ve třiceti potřebujete úplně jiné bydlení než v šedesáti. Koupit si nemovitost jako investici na důchod je v pořádku, ale chyba je myslet si, že v ní budu žít celý život,“ říká. Právě nízká ochota měnit bydlení podle životní fáze podle něj přispívá k neefektivnímu využívání bytového fondu.
Drahé byty, nebo nízké mzdy?
Jedním z klíčových momentů keynote bylo připomenutí často opomíjené části rovnice dostupnosti bydlení. Debata se podle Michal Skořepy soustředí téměř výhradně na cenu bytů – tedy na „čitatel“. Méně pozornosti se ale věnuje „jmenovateli“: mzdám. Česko má už více než deset let nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Na první pohled pozitivní zpráva má ale i stinnou stránku: „Český trh práce je zabetonovaný. Lidé se málo stěhují, málo mění práci, fluktuace je vnímána negativně,“ vysvětluje.
Přitom právě změna zaměstnání je v průměru jedním z nejefektivnějších způsobů, jak si zvýšit mzdu. Nízká mobilita tak přispívá k pomalejšímu růstu příjmů – a tím i ke zhoršující se dostupnosti bydlení.
Přibližujeme se mzdově Západu? Ano, ale pomalu
Podle Michala Skořepy mzdy v Česku rostou, ale tempo konvergence k vyspělejším ekonomikám není nijak závratné. Klíčovou roli zde hraje konkurenceschopnost ekonomiky – a s ní i otázka, jakou roli má hrát stát.
Tradiční ekonomický pohled varuje před tzv. industriální politikou, tedy před snahou státu aktivně vybírat „vítězná“ odvětví. Tento názor se ale postupně mění. Michal Skořepa za nejefektivnější veřejnou investici považuje vzdělávání. „Máme co dohánět zejména v odměňování učitelů. Potřebujeme do školství dostat kvalitní lidi – nejen kvůli trhu práce, ale i kvůli občanské, politické a mediální gramotnosti,“ zdůrazňuje.
Naopak mezi nejméně efektivní nástroje řadí Michal Skořepa část dotační politiky. Upozorňuje na to, že české dotace jsou často poskytovány bez důkladného vyhodnocení jejich skutečného přínosu. Právě zde vidí prostor pro zlepšení fungování státu.
Zahraniční kapitál není hlavní problém
Častým tématem debat o bydlení je i role zahraničního kapitálu. Statistiky o „odlivu“ nebo „přílivu“ kapitálu je ale podle Michala Skořepy nutné brát s rezervou – řada českých firem je formálně registrována v zahraničí z historických a právních důvodů.
„Odliv kapitálu je do určité míry přirozený. Zahraniční investoři sem přišli v době nejistoty, riskovali a dnes z toho profitují,“ konstatuje. Zároveň ale zdůrazňuje, že investiční promíchanost je zdravá – podporuje přenos know‑how a slouží jako pojistka proti výkyvům v jednotlivých ekonomikách.
