Za první čtvrtletí letošního roku se v Brně prodalo jen 88 nových bytů, když zájem byl především o dispozici 1+kk, tedy byty levné. Lidé vykoupili skoro všechny cenově dostupné byty v novostavbách a na trhu tak zůstávají jen ty dražší, které si nemůže dovolit každý. Více než polovina bytů, jež jsou teď v Brně v nabídce, stojí přes 3 850 000 korun. Nejdražší byt se dnes v moravské metropoli prodává za 19 mil. Kč.

Urbánní veřejný prostor je místem, kde jsou konzumovány benefity, které poskytuje město jako svůj raison d’être – materiální požitky, jako je například hromadná doprava, bezpečnost nebo příležitost k výdělku, potažmo obživě, stejně jako společenské, kulturní a sociální zážitky. Ve veřejném prostoru jedni nabízejí a poskytují benefity a zážitky, zatímco druzí je přijímají a užívají si je, ať už se jedná o tradiční vymoženosti (obchod, služby, divadla, sportovní zařízení, galerie), o neformální společenské a kulturní aktivity (happeningy, pouliční divadlo a street art, komunitní „plácky“ a hřiště, bleší a farmářské trhy), nebo o tradiční promenády o svátečních dnech.

Zatímco v hlavním městě budou v následujících letech vznikat zejména velká obchodní centra, v regionech je predikována výstavba výhradně malých „retailových“ nemovitostí. Ceny pronájmů obchodních center se v roce 2018 zvýší v průměru o 3,2 %, přičemž klíčovým faktorem pro zdražování jsou ceny pozemků, materiálů a stavebních prací.

Skupina Central Group vstupuje na trh investičního, respektive nájemního bydlení. Potenciálním investorům nabízí u svých dvou dokončených projektů speciálně určených na investiční byty výhodné financování, k tomu také možnost využít komplexní služby pro pronajímatele. „Investiční“ projekty ve Vršovicích a na Zličíně nabízejí především nejžádanější dispozice 1+kk a 2+kk. Byty jsou dokončené a je možné je tak pronajímat ihned.

Různé typy a formy veřejných prostorů současnosti mají svůj předobraz v archetypech. Vedle již zmíněné stoy k nim patří především tržní náměstí středověkého města nebo blízkovýchodní karavanseraj, potažmo khan – zřejmě předobraz pražského staroměstského týnu, zvaného Ungelt podle poplatku, který zde za ochranu a přístřeší platili příchozí kupci. Nejen vzhledem k těmto vzorům veřejný prostor zůstával dlouho ve značném rozsahu prostorem venkovním.

Radovan Vítek zažívá žírná léta. Podle časopisu Forbes je třetím nejbohatším Čechem, když před sebou má už jen Andreje Babiše a Petra Kellnera - a prosazuje se rovněž v naší mediální top-ten. Po loňském třetím místě v žebříčku mediální popularity (vychází z monitoringu tisku, online médií, televize a rozhlasu s výjimkou agenturního zpravodajství) stanul díky 594 příspěvkům poprvé v jeho čele.

Když všechno půjde dobře, od října v Praze předpisy o oslunění přestanou platit! Tímto oznámením na nedávné konferenci Stavebního fóra potěšil nejspíš nejen rezidenční development Ondřej Boháč, hlava pražského Institutu pro rozvoj a plánování. Podobně povzbudivých výroků na zmíněné akci s názvem „Rozvoj Prahy aneb Co chceme v Praze postavit“ padlo více a týkaly se hlavně bytové výstavby.

I loňském roce v Ostravě a blízkém okolí pokračoval růst cen rezidenčních nemovitostí , respektive bytů - v žádaných lokalitách se zvýšily až o 20 %. Ze strany potenciálních kupců přitom přetrvává značný zájem o investiční byty, takže ve výsledku poptávka po starších i nových bytech převyšuje nabídku. V návaznosti na prodejní ceny bytů roste i úroveň nájmů ve městě.

Téma předchozí kapitoly bylo prošpikováno pojmem veřejný prostor. Čím si to veřejný prostor zasloužil? Je tak důležitý? Proč? A co to vlastně je veřejný prostor? Odpověď je skrytá v podstatě procesů, které v „převratném období civilizační revoluce, uvozující megaepochu metalurgizace, literaizace a urbanizace“ vedly ke zrodu města jako fenoménu a instituce. Stejná je i podstata procesů, které se podílejí na vzniku a rozvoji měst (respektive všech sídelních útvarů – nezapomínejme na vesnice) až do současnosti.

Kdysi bývalo zvykem po těch nejvýznamnějších realitních veletrzích nešetřit kritikou na adresu vystavujících českých měst i krajů. Zejména prezentace Prahy v očích developerské komunity byla buď „o ničem“, anebo se dokonce nekonala vůbec. A otázka „proč se vlastně všichni nespojíme, podívejte se na Poláky, jak výborně vypadá jejich společná expozice “ bývala pravidelně tou úplně nejčastější, kterou bylo možné na MIPIMu zaslechnout v českém jazyce. Letos ale už žádná kritika není na místě!

Stejně tak jako je dnes atraktivní investovat do bytů, ať už pro vlastní bydlení či k dalšímu krátkodobému pronajímání, tak i zájem o rekreační objekty je na vzestupu. Zájem o chalupaření se vrací, dovolená ve vlastním je levná a leckdo se v zahraničí obává terorismu. Češi mají navíc zájem výhodně investovat, ale na druhou stranu se jich mnoho na chalupě či chatě předřít nechce - a volí proto objekty v dobrém technickém stavu.

Slavné vily vystavěné mezi světovými válkami - dodnes ikony moderní architektury - nabízejí názorné příklady uplatnění nových architektonických myšlenek v praktické výstavbě. Výmluvné jsou nejen jejich do té doby neviděné formy, ale stejně překvapivá jsou i jejich dispozičně-provozní řešení. Jakkoli leckdy „nepředstavitelná“, osvědčila se tato řešení v provozu (nejčastěji rodinných) sídel a stala se nedílnou součástí skutečného nového životního stylu – na rozdíl od dispozičních a prostorových řešení mnoha současných rodinných domů, která jsou prezentována v architektonických médiích.

První jarní měsíc přinesl hlavně konečná čísla o objemu loňských investic do českých nemovitostí. Jsou povzbuzující. Zdá se, že pro mnohé investiční hráče už Praha představuje víceméně totéž co Vídeň nebo Mnichov – což platí pro zahraniční i domácí investory a už delší čas. Jakousi investiční a developerskou novinkou minulého roku je zvýšený zájem o koupi či výstavbu ubytovacích kapacit. Dokazuje to i velkorysá expanze, kterou na tomto poli plánuje mimo jiné i naše největší realitní skupina CPI. Ta loni vygenerovala čistý zisk 16,9 miliard korun – české nemovitosti se zjevně vyplácejí.

K zatím slaboučkému, ale už viditelnému rozvoji nájemního segmentu bytového trhu nedávno přispěly i regiony. Olomoucký dům na ulici Palackého 17-19, jenž byl v roce 1896 postaven v novorenesančním stylu a dlouhou dobu zel prázdnotou, prošel komplexní přestavbou a vznikly zde nové nájemní byty a komerční prostory, které již přivítaly první nájemce.

Zatím jsme zjistili, že současná architektura nemá na růžích ustláno a že si za to může sama. Takové hodnocení a současně odsudek nepopírá čestné výjimky soudobých architektur, které obohacují život svých obyvatel a návštěvníků a jsou „aktivně přítomné“ ve veřejném prostoru fyzickém i virtuálním. Předchozí ovšem platí především pro situaci u nás, v okolních zemích a vůbec v Evropě je současné postavení architektury zřetelně lepší, ale ani tam architektura nemá to postavení a společenskou podporu, co mívala. Přesah ve smyslu zobecnění je tedy snad na místě. Není divu, že současná stavební aktivita zaostává za „slavnou érou“ architektonické moderny a internacionálního stylu: kdo by toužil po architektuře nemastné-neslané, která přináší sotva co nového, co by tu už tak nebo tak nebylo, a vyčerpává se v estetické exhibici?

„Dnes řešíme dříve neřešitelné věci!“ – takto lapidárně ilustruje zcela jiný témbr sjednávání investičních nákupů komerčních nemovitostí Tomáš Běhounek z advokátní kanceláře bnt attorneys-at-law. Jinak řečeno: co by ještě před pár lety investor označil za zásadní vadu znemožňující koupi, to se dnes dá „ošetřit“ tak, aby k transakci došlo. V pozadí je hlavně enormní zájem kupujících – nabídka je totiž spíše slabá, ale o to více lákavá.

Cestovní ruch má dnes dobré časy a zájem o hotely je patrný, investoři ovšem preferují celé řetězce namísto jednotlivých objektů – zkonstatoval na nedávném akci Stavebního fóra Eduard Forej z poradenské společnosti Threesixty. Čísla to potvrzují - hotelové nemovitosti svou výnosností mezi 6-7 % výrazně převyšují rentabilitu realit z ostatních komerčních sektorů, jmenovitě maloobchodu, kanceláří a industriálního sektoru a investory táhnou rovněž kvůli jistotě dlouhodobého pronájmu.

Architektonická moderna nebyla vždy a ve všech případech v zajetí socialistických a kolektivistických vizí, nikoli všichni modernističtí architekti podlehli dobové vlně levicového smýšlení. Navzdory masivnímu sociálnímu tlaku a bez ohledu na své označení se jim dokázala ubránitm alespoň pokud se excesů týče, například architektura Rudé Vídně - pod sociálnědemokratickým vedením bylo ve Vídni v letech 1925 - 1934 vybudováno 60 000 obecních bytů, které byly přidělovány do užívání s přihlédnutím k sociální potřebnosti, klasifikované sofistikovaným bodovým systémem.

Osmiprocentní navýšení cen svých prací plánují v současné době tři čtvrtiny domácích stavebních firem. Důvodem tohoto kroku je mimo jiné očekávané zdražení stavebních materiálů, které by se podle odhadů mělo pohybovat na sedmiprocentní úrovni. V průměru počítají ředitelé stavebních firem – podle poslední studie společnosti CEEC Reasearch - v tomto roce s marží 7 % a vytížeností svých kapacit na úrovni 88 %.

Kvůli jejich mizerné práci jsem málem přišel o život! – tak citoval tisk výrok pana X o firmě F, která poskytovala služby městu M. Pracovníci firmy F se poté dali do práce a za dva týdny zjistili, že toto obvinění je nepravdivé, neodpovídá skutečnosti a že jsou schopni ho pádnými argumenty vyvrátit. Jenže co dál? Média se na jejich názor neptala.