Hotelový soubor tvoří osm historických domů, původně typických měšťanských staveb, v nichž se spojovala obchodní, výrobní i obytná funkce. Jejich historie sahá až do 13. století. I proto se důležitou součástí projektu staly i historické objevy – některé artefakty byly známé už před zahájením stavby, jiné se objevily až po sejmutí pozdějších vrstev. „Malované stropy se dochovaly asi ve třiadvaceti místnostech, což je poměrně velký rozsah,“ říká Michal Šourek. „Všechny stropy byly zachráněny, některé byly restaurovány v dílnách, některé byly restaurovány na místě a dneska už se stávají významnou součástí interiéru budoucího hotelu.“
Zdroj: MS architekti
Právě proměnlivost zadání a postupné odhalování starších vrstev výrazně zasahovaly do projektové přípravy i samotné stavby. Navíc atelier MS architekti v procesu nepůsobil od začátku. Když do projektu vstupoval, byla už pro část budoucí výstavby vydaná stavební povolení. Ta ale podle Michala Šourka vznikala ještě v době, kterou sám označuje jako „divoké devadesátky“. „To znamená, že se v těch návrzích uplatnila řada prvků, se kterými památková péče nesouhlasila,“ vysvětluje. Vztahy mezi jednotlivými stranami byly podle něj v té době velmi napjaté. „Začátek té spolupráce byl velmi nešťastný,“ popisuje.
Zdroj: MS architekti
Zlom přišel až s výměnou managementu na straně developera. „Reprezentant pochopil, že se musíme dobrat spolupráce, že musíme nastavit principy otevřenosti, musíme nastavit principy naslouchání si navzájem,“ říká Michal Šourek. Právě budování důvěry mezi investorem, architekty a památkáři podle něj trvalo roky. Jakmile se ale podařilo nastavit principy otevřenosti, naslouchání si navzájem a o upřímnosti záměru se přesvědčila i památková péče, začal se projekt znovu posouvat.
Zdroj: MS architekti
Jedním z velkých témat byla i samotná funkce budoucího objektu. Debaty se vedly o tom, zda je pro takový soubor vhodnější bydlení, nebo hotel. „Ukázalo se postupně, že toto nové využití umožňuje zpřístupnění těch hodnot, které ty budovy obsahují, daleko širšímu spektru návštěvníků,“ vysvětluje. Zároveň připouští, že hotel bude aspirovat na špičkovou kvalitu a tedy i špičkové ceny, běžný Pražan se ale do restaurace či kavárny podívá.
Zdroj: MS architekti
Architektonicky projekt kombinuje obnovu historických struktur s citlivě vloženými novými vrstvami. Část nových prostor vznikla v místech bývalých dvorů, které jsou nyní překryty skleněnými střechami. „Prostory restaurace, které jsou umístěné v prostoru bývalého dvora, mají kompletně skleněný strop. I stropní nosníky jsou ze skla,“ popisuje architekt. Výsledkem má být „zvláštní prostor se specifickou atmosférou“. Právě v takových zásazích se podle něj projekt snaží najít rovnováhu mezi respektem k historické atmosféře a požadavky současného provozu. Podobně v budově vznikly i nové podzemní prostory pro technologické zázemí, nebo například sedmnáctimetrový bazén.
Zdroj: MS architekti
Samostatnou kapitolou bylo hledání výrazu luxusního hotelu uvnitř historického souboru. Jako příklad úspěšného souladu uvádí Michal Šourek parter do Železné ulice. „Vytvořili jsme velice abstraktní celoskleněné portály a ty dokázaly vytvořit žádoucí atmosféru mnohahvězdičkové hospitality,“ říká.
Do přípravy projektu vstoupily i současné digitální nástroje, i když jejich zapojení nebylo od začátku samozřejmé. Nakonec ale tým pořídil „trojrozměrný model s určitou základní úrovní building information managementu“. Vedle toho architekti pracovali i v prostředí DESVIX, které umožňuje volné procházení otevřenou scénou. Nešlo přitom jen o efektní prezentaci návrhu, ale hlavně o praktický pracovní nástroj. „Byla to otázka skutečně interaktivní komunikace s tím návrhem. Díky tomu bylo možné řadu provozně nebo i konstručně problematických míst odladit napřed ve virtuálním prostředí, dřív, než se přikročilo k práci ve fyzické realitě, v konstrukcích” vysvětluje Michal Šourek.
Zdroj: MS architekti
Vedle architektonické roviny přinesl podcast i jednu významnou informaci z hotelového byznysu. Přestože se podle architekta uvažovalo o spolupráci s velkými mezinárodními značkami, investor se nakonec přiklání k vlastnímu provozu. „Jednalo se s různými věhlasnými provozovateli hotelů, ze sítě Marriott, Orient Express nebo Six Senses, nakonec investor rozhodl, že to bude provozovat vlastním personálem a taky asi pod vlastní značkou,“ vysvětluje architekt.
„V hotelu už probíhají stavební dokončovací práce,“ říká Michal Šourek k harmonogramu. Současně podle něj finišují tendry na dodavatele interiérového vybavení. Termín otevření sice nabral mírný skluz, což je u takto složité historické rekonstrukce spíš pravidlem než výjimkou, cíl je ale jasný. „První návštěvníci by měli přijít na začátku roku 2027,“ uzavírá.
remspace
