Významným faktorem realitních investic v Evropě (Česko nevyjímaje) jsou německé otevřené fondy (tzv. GOEF), které ke konci roku 2012 držely aktiva v celkové hodnotě 83 mld. eur. Právě segment GOEF ovšem právě nyní – jak upozorňuje společnost Colliers – prochází velkými změnami, v průběhu příštích pěti let se očekává likvidace řady těchto fondů.

V regionu CEE, tedy střední a východní Evropy, mají GOEF aktiva v hodnotě 4,5 mld. eur (zhruba 1,12 bil. Kč), přičemž většina z těchto se nachází v Polsku (55 %), České republice (28 %) a Maďarsku (8 %). Z hlediska jednotlivých sektorů je zřejmé, že kancelářské budovy jsou nejvíce preferovanou skupinou aktiv se 68% podílem následované maloobchodními nemovitostmi, které představují 22 % všech držených aktiv. Už od roku 2010 ovšem některé GOEF realizovaly nové akvizice jen v omezené míře, protože celkem 11 fondů už oznámilo svou likvidaci – a právě na ně připadá přibližně 50 % z celkového objemu aktiv GOEF v regionu CEE. Prodej těchto aktiv zvýší nepochybně investiční aktivitu, pochopitelně nejvíce v těch zemích, které fondy v minulosti preferovaly.

V roce 2013 bude česká ekonomika stagnovat kolem nuly. Hospodářství se však vymaní ze záporných hodnot růstu, které charakterizovaly rok 2012. Výraznější oživení pak lze očekávat v roce 2014, kdy ekonomika vzroste o 1,9 %. Tak vidí budoucnost hospodářství ČR prognóza České bankovní asociace (ČBA) pro roky 2013 a 2014. Ta vznikla na základě příspěvků analytiků šesti členských bank asociace (Michal Brožka, Raiffeisenbank; Petr Dufek, ČSOB; Petr Gapko, GE Money; Martin Lobotka, Česká spořitelna; Pavel Sobíšek, UniCredit; Jan Vejmělek, Komerční banka), když za ČBA se na tvorbě prognózy podílel Luděk Niedermayer a Jiří Bušek.

„Spotřeba domácností klesla v roce 2012 výrazněji, než by odpovídalo vývoji jejich disponibilních příjmů. Propad domácí poptávky se tak stal hlavním důvodem poklesu ekonomiky v roce 2012. Letos lze čekat obrat tohoto vývoje, což je pozitivní zpráva,” uvedl Luděk Niedermayer, předseda Vědeckého grémia ČBA. Letoš vzroste míra nezaměstnanosti (odhad její průměrné míry činí 9,3 %), což negativně ovlivní příjmy obyvatel. Přesto by se však letos však měl výrazně zpomalit propad domácí spotřeby, a to zejména díky uklidnění dluhové krize v Evropě.

Navzdory stagnaci ekonomiky bankovní sektor letos pravděpodobně zaznamená růst úvěrů i vkladů. „Odhad růstu klientských úvěrů v roce 2013 představuje 2,5 %. Růst by měly vykázat úvěry obyvatelstvu (+3,5 %), ale také úvěry podnikům (+1,6 %). Klientské vklady porostou o 2,4 %. To odpovídá prognózovanému obratu ekonomiky k pozitivnímu růstu. V roce 2014 můžeme čekat ještě posílení tohoto trendu,“ řekl Pavel Sobíšek z UniCredit Bank.

„Máme samé dobré zprávy!“ – tak začal bilanční setkání s novináři Jan Sadil, generální ředitel Hypoteční banky. A čísla za loňský rok jeho slova takřka bez výhrad potvrzovala. Český hypoteční trh v roce 2012 překonal hranici 120 mld. Kč a podle odhadu Hypoteční banky dosáhl objemu 122 mld. Kč. Jde tak po roce 2007 o druhý nejúspěšnější rok v historii českého hypotečního trhu. Samotná Hypoteční banka i loni zůstala tuzemskou hypoteční jedničkou, když s realizovanými úvěry za 36 ml. Kč dosáhla 31% podílu na trhu (ČS má 28 %, KB 22 %). Pro všechna uvedená čísla nicméně platí, že nerozlišují skutečně „nové“ obchody a hypotéky jen refinancované (ať už původním věřitelem či převedením úvěru k jiné bance). Podle Jana Sadila obecně na trhu tyto recyklované hypotéky představují 20 – 30 % z avízovaných výsledků – přesné číslo pro Hypoteční banku neuvedl, ale podle jeho náznaků se pohybuje někde kolem 25 %. „Všichni jsme už pochopili, že více než noví klienti je důležitější udržet ty starší,“ podotkl k tématu hypoteční turistiky J. Sadil. A podle něj ČNB hodlá v hypotečních statistikách rozlišovat nové a jen refinancované úvěry od roku 2014.

Významným pozitivním faktorem českého hypotečního trhu z hlediska klientů v současnosti jsou výjimečně nízké sazby, které podle Hypoindexu ještě v průběhu loňského roku v průměru klesly z 3,59 na 3,25 %. To je nejméně od roku 1995. Vzhledem k inflaci, jejíž míra se poslední dobou pohybuje kolem 3 %, to také znamená, že hypoteční peníze (nepočítáme-li nejrůznější poplatky s nimi spojené) jsou dnes vlastně „zadarmo“. Příznivě se – pro dlužníky i věřitele – loni vyvíjela i rizikovost hypotečního úvěrování. V porovnání se situací před pěti či šesti lety sice objem úvěrů v selhání vzrostl zhruba dvojnásobně, ale i tak jejich podíl na celku dosahuje v průměru 3 – 4 %, tedy nijak alarmující výše. Podle Petra Hlaváče, který má v Hypoteční bance na starosti právě úvěrová rizika, i v těchto případech banka sahá ke krajním opatřením (nucená dražba) jen výjimečně: „Máme maximální snahu se s dlužníkem domluvit, protože dražby i exekuce jsou pro nás i dlužníka nanejvýš nevýhodné. Odrazují nás rovněž leckdy ne zcela čisté vztahy mezi dražebníky a exekutory.“

Vývoj roku 2013 se dá podle managementu Hypoteční banky jen těžko odhadovat. „Budeme navazovat na rok, který byl velmi příznivý vývojem úrokových sazeb a stabilními cenami nemovitostí. Na druhou stranu by k mírnému oslabení hypotečního trhu mohlo dojít v souvislosti se zvýšením DPH a změnou sazby daně z příjmu z prodeje nemovitosti. Náš současný odhad potenciálu trhu se pohybuje v rozmezí 100 až 120 miliard korun.“ – tak Jan Sadil prognózuje další vývoj. Nejen podle něj bude ovšem všechno značně záviset na vývoji ekonomiky v České republice a v Evropě.

Podle statistik Hypoteční banky lidé loni prostřednictvím hypoték nejvíce financovali koupi starších nemovitostí, ve velkých městech pořízení starších bytů kategorie 2+1 nebo 1+1 velikosti do 60 metrů čtverečních. V obcích do 50 tisíc obyvatel kupovali zájemci nejčastěji starší rodinné domky o velikosti do 135 metrů čtverečních. V Praze je díky akčním nabídkám developerů zájem především o byty v novostavbách o velikosti do 60 „čtverců“. Průměrná výše hypotéky činila 1,64 mil. Kč, nejčastěji byla fixována na 5 let, přičemž podíl vlastního „kapitálu“ dlužníků (LTV) na ceně kupované nemovitosti nejčastěji činil 70 %.

BNP Paribas Real Estate, která v Česku působí v oblasti property management od roku 2010, v současnosti rozšiřuje rozsah poskytovaných služeb, a to díky alianci s realitní kanceláří Professionals. Toto partnerství zahrnuje spolupráci v oblasti investic, pronájmu a prodeje, oceňování a poradenských služeb jak v segmentu komerčních, tak rezidenčních nemovitostí.

„Díky zájmu našich mezinárodních i lokálních klientů jsme se rozhodli naše pozice na českém realitním trhu posílit. Vzhledem k tomu, že BNP Paribas Real Estate je přímo zastoupena v České republice prostřednictvím svých aktivit v oblasti property managementu, tak naše aliance s Professionals perfektně doplňuje nabídku našich služeb v zemi”, řekl Nicolas Barbey, ředitel BNP Paribas Real Estate pro International Management Team.

BNP Paribas Real v současné době zaměstnává přibližně 3 400 pracovníků v 16 zemích a vytvořila také partnerskou síť s více než 3 000 zaměstnanci v 20 dalších zemích. Díky tomu může svým klientům poskytnout podporu 6 400 lidí v celkem 36 zemích.

Skupina Immofinanz, která v passerovském BB Centru vlastnila budovy A, B, Gamma a C, prodala naposled zmíněnou společnosti VIG Fund. Obě smluvní strany se dohodly, že pořizovací cena nebude zveřejněna. „Prodeje optimalizované podle cyklů zajišťují dostupnost dostatečného množství vlastního kapitálu pro nepřetržitý rozvoj našeho podnikání – a to platí i o prodeji Budovy C BB Centra. Ze strategického hlediska tato transakce znamená rovnoměrnější rozdělení našeho portfolia nemovitostí v Praze a důležitý krok v rámci neustálé optimalizace tohoto portfolia,“ uvedl Manfred Wiltschnigg, provozní ředitel skupiny IMMOFINANZ.

Budova C BB Centra nabízí nájemcům přibližně 13 000 „čtverců“ plochy a má sedm nadzemních a dvě podzemní podlaží s 207 parkovacími místy v podzemních garážích. V roce 1998 byla tato kancelářská budova první stavbou obchodního parku BB Centrum.

Prodej nových bytů v Praze zaznamenal v roce 2012 nové pokrizové maximum. Celkem podle statistik společnosti Ekospol našlo v loňském roce v projektech s 50 a více byty nové majitele 4 014 nových bytů, což představuje meziroční nárůst o více než 16 %. Jak vyplývá z grafu prodejů nových bytů po letech, byl právě loňský rok zatím nejlepším od nástupu hospodářské recese. Daleko důležitější je ale dlouhodobý pozitivní trend – od roku 2009 prodej roste, za poslední čtyři roky se zdvojnásobil. „Pražský rezidenční trh roste stabilním a racionálním tempem, a to nepřetržitě od roku 2009. Stále sice nedosahuje hodnot z období realitního boomu, ale to snad ani nikdo rozumný neočekává. Naopak, celkové roční prodeje v rozmezí 3,5 až 4 tisíce bytů by se daly označit za normální potenciál zdravého a nepřehřívajícího se trhu,“ komentuje vývoj Evžen Korec, generální ředitel společnosti Ekospol.

Další graf – prodejů po čtvrtletích – naznačuje, že za slušnými výsledky loňského roku stál především jeho závěr. Prodeje ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku dokonce překonaly některá čtvrtletí ještě z dob realitního boomu. Za obrovským nárůstem prodejů v posledním kvartále stály hlavně superlevné byty v projektech na Praze 10, která se na celkových prodejích podílela skoro z jedné třetiny. V rámci tohoto městského obvodu pak jednoznačně nejprodávanější lokalitou byly Horní Měcholupy. „Ať se to někomu líbí, nebo ne, pokud se v jedné lokalitě nabídne zhruba sedm set nových bytů za ceny o 30 % nižší, než je pražský průměr, má to vliv na celý trh a poptávka se logicky stahuje do jediné lokality,“ vysvětluje Evžen Korec. Podle něj za výsledky roku 2012 stojí práce s cenou, vhodná nabídka a levné hypotéky. Specifický a podstatný vliv pak podle E. Korce měly investiční nákupy, ke kterým docházelo především u těch nejlevnějších projektů. V obavě z budoucího vývoje ekonomiky, inflace a z nejistoty ohledně budoucnosti penzijního systému totiž začali Češi investovat do nemovitostí jako prostředku uchování hodnoty a zabezpečení na stáří. Soudě dle ekonomických prognóz pro příští rok, bude tento trend pokračovat.

Více než polovinu letošního finančního objemu dražeb v České republice, který představuje zhruba 2,9 mld. Kč, realizovala nejsilnější pětice dražebníků. Mezi nimi dominuje Naxos s obratem více než 600 mil. Kč. Tato společnost letos překročila hranici pěti miliard korun objemu, jehož dosáhla za dobu svého působení na trhu. Je tedy největším dražebníkem nejen za rok 2012, ale i za dosavadní dvanáctiletou historii dražeb v tuzemsku. Podle obchodního ředitele Naxosu Libora Nevšímala v období největšího boomu dražeb působilo v Česku zhruba 1200 dražebníků, v současné době je jich 843. O jejich služby mají zájem různí klienti. „Nejsou to ale jenom velcí investoři, kdo si nachází cestu do aukčních síní. Přicházejí k nám často zájemci o rodinné domky, byty a další nemovitosti pro privátní využívání. Svědčí to o jejich důvěře v čistotu a transparentnost dražeb,“ říká Libor Nevšímal.

Skupina CPI uzavřela další akvizici, kterou získala sedm logistických hal a dva supermarkety. Prostřednictvím dceřiné společnosti CPI Delta koupila 100 % akcií společnosti T.Land, která nemovitosti vlastní. Hodnota transakce dosáhla 400 mil. Kč. Nejnovější akvizice CPI zahrnuje sedm středně velkých logistický hal v okolí Prahy, konkrétně ve Vestci, Jažlovicích a Čestlicích o celkové výměře přes 11 000 metrů čtverečních. CPI Group letos za akvizice nemovitostí utratila celkem přes čtyři miliardy korun. Kromě výše uvedených souborů maloobchodních nemovitostí a logistických hal to byl např. také developerský residenční projekt na francouzské Riviéře. Další investice v řádech miliard putovaly do vlastní výstavby.

Jaroslav Kaizr, Daniel Matula a Petr Veverka se stali novými členy představenstva profesní organizace RICS (The Royal Institution of Chartered Surveyors). Jejich jmenování platí na tři roky. Předsedou představenstva zůstává Stewart Jordan.

Jaroslav Kaizr je partnerem společnosti Cushman & Wakefield a vedoucí pronájmu průmyslových ploch. V realitách se pohybuje od roku 2003, kdy nastoupil do C&W. Ve volném čase se věnuje golfu, jezdí na motorce a rád také běhá.

Daniel Matula působí jako portfolio manažer ve společnosti REICO, která je investiční společností České spořitelny. K jeho zálibám patří zahrada a sporty všeho druhu.

Petr Veverka pracuje ve společnosti Gardiner & Theobald jako projektový manažer a je odpovědný za vedení a koordinaci týmu zajišťujícího monitoring a supervizi projektů. V oboru působí od roku 2002, kdy nastoupil do G&T. Ve svém volném čase se věnuje rodině, turistice a sportům.

Profesní organizace RICS (Královská komora kvalifikovaných znalců) byla založena v roce 1868 a zaštiťuje přes 200 profesí spjatých s nemovitostmi. Po celém světě má okolo 100 tisíc členů, v České republice registruje 110 členů.

Jak posoudit, jestli stavební výrobek je nebo není šetrný k životnímu prostředí? A k čemu to vlastně v byznysu bude? Odpověď není jednoduchá. Nová kniha „LCA a EPD stavebních výrobků“, kterou právě vydává Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC), se o to přesto snaží. Pro stavební výrobky s environmentální deklarací (EPD) vzniká v Česku nový trh. Vytváří ho trend komplexních certifikací budov, který klade důraz právě na nízkou environmentální zátěž stavebního procesu. Před třemi lety zde byla jediná budova s takovou certifikací (centrála ČSOB v Praze), dnes je jich už přes dvacet a další desítky projektů se připravují. O to více dodavatelé stavebních výrobků tyto trendy musejí vnímat. „My sáhneme vždy po výrobku s environmentální deklarací, protože díky tomu získáme v certifikaci body navíc,“ vysvětluje Petr Lhoták, který se zabývá problematikou udržitelnosti ve společnosti Skanska.

Publikace „LCA a EPD stavebních výrobků“ přináší vhled do problematiky životního cyklu stavebních výrobků a jeho posuzování vzhledem k dopadům na životní prostředí. Do značné míry vznikla jako kolektivní dílo, vedoucím autorského kolektivu byl Vladimír Kočí z Vysoké školy chemicko-technologické. Na obsahu knihy se podíleli také odborníci ze stavební praxe, jako například již citovaný Petr Lhoták. „Jsem si jist, že naše publikace bude užitečná všem výrobcům, ale také architektům, projektantům, dodavatelům staveb nebo marketingovým odborníkům v realitních kancelářích,“ říká Petr Vogel z CZGBC.

Současná ruská architektonická scéna: díla raných ruských modernistů v turbulencích ruského kapitalismu, chátrající ikony Chruščovovy doby, obliba neostalinistického tvarosloví, drahé developerské záměry, nejvyšší mrakodrap v Evropě, všeobjímající kultura konzumu, nejhorší projevy sociální segregace, intelektuální nasazení generace „bumážniků“, hvězdní světoví architekti realizující paláce pro ruské oligarchy, provincie vzdálené několik časových pásem od Moskvy, kolaps průmyslu. Tato realita tvoří základnu našich kritických úvah o současném Rusku. V rámci zkoumání možných východisek se zaměříme jak na špičkový výzkum, živený ruskými petrodolary, tak na alternativní historii, architektonický underground a hnutí architektonické obrody. Rusko totiž bylo vždy laboratoří, často nehledě na (navzdory, nebo dokonce právě díky) drsnou každodenní realitu, a i dnes má se svým intelektuálním potenciálem a tváří v tvář obrovskému měřítku země, jejím problémům a jisté bezmoci potřebu této své pověsti dostát. V tomto čísle se tedy podíváme do ruské budoucnosti. Do další budoucnosti, která pravděpodobně nikdy nenastane.

Vážení čtenáři, vážené čtenářky, inspirativní čtení vám přeje Osamu Okamura, šéfredaktor

Laboratoř Rusko?

Bart Goldhoorn

Časopis ERA21 mě požádal o odpověď na následující otázku: „Rusko se světu prezentuje jako fantastická laboratoř současné architektury a urbanismu. Do jaké míry to podle vás odpovídá skutečnosti?“ Redaktoři tuto otázku kladou ve zvláštním okamžiku: totiž ve chvíli, kdy sami dokončují vydání, jež má toto téma ve svém názvu – „Laboratoř Rusko“. Z toho je zřejmé, že už došli k názoru, že Rusko skutečně je fantastickou laboratoří, a staví mě teď do ošemetné pozice, kdy bych nesouhlasem vyjádřil, že jejich úsilí bylo zbytečné. Odpovím tedy takto: Pokud má redakce tohoto časopisu z Ruska takový dojem, je to zjevně realita.

Další otázka je zajímavější: Jaké jsou momentálně nejnaléhavější problémy ruských měst? Začnu konstatováním, že většinu bydlení, které se dnes v Rusku staví, představují stejné výškové prefabrikované bytové domy, jaké tu vyrůstaly za sovětské éry. Velký rozdíl ovšem tkví v tom, že dnes je obklopují ploty, protože stojí na soukromých pozemcích. Myslím, že obyvatelům země bývalého východního bloku nemusím vysvětlovat, že jde o velký problém. K tomu můžeme přidat byrokracii, která městské plánování zcela paralyzuje, stavební průmysl prorostlý mocenskými strukturami a zoufale zastaralý systém vzdělávání architektů.

Mnohé z iniciativ, které zřejmě v zahraničí vytvářejí onen dojem „fantastické laboratoře“, dělají pro vyřešení těchto problémů zoufale málo. Festival Archstojanie, Institut Strelka, Inovační centrum Skolkovo nebo Centrum současného umění Garaž se, ať už cíleně, nebo nechtěně, zaměřují spíše na dekoratérství. I v řadě projektů ve veřejném prostoru vzniklých „zdola“, jež v posledních dvou letech dosáhly takových úspěchů, jde spíš o podporu image příslušných autorit na veřejnosti než o skutečnou změnu. Existují však některé jiné iniciativy, které jsou možná méně zdatné v PR, ale jsou o to významnější: nová škola architektury MARŠ vedená Eugenem Assem, jenž usiluje o zlepšení vzdělávání architektů a prolomení monopolu Moskevského institutu architektury; územní plán města Permu od holandské firmy KCAP, který se stal základem pro hnutí za změnu postupů, jakými se plánují ruská města; a také – pokud to smím říct – náš časopis PROJECT International, který představuje prakticky jediný ruskojazyčný zdroj informací o zahraniční architektuře a urbanismu.

Ale samozřejmě, Rusko je laboratoř – a vždy byla – již od roku 1917. Velice zajímavá a skutečně fantastická v tom, že vás nepřestává překvapovat. Ale ne taková, v jaké byste chtěli žít.

K poslednímu vývoji kauzy, spojené s domem na Václavském náměstí 47 (v němž dnes mj. sídlí společnost CPI), včera společnost Flow East, která na tomto pozemku hodlá postavit novou budovu, vydala prohlášení svého šéfa Jamese Wolfa: „Ministerstvo kultury nejdříve začátkem tohoto roku prohlásilo, že nebude posuzovat, zda je budova na Václavském náměstí 47 kulturní památkou. Pak toto rozhodnutí zvrátilo a na začátku dubna 2012 zahájilo řízení o prohlášení domu za kulturní památku, které trvalo 5 měsíců, a v září 2012 shledalo, že uvedená budova zcela evidentně není kulturní památkou. Pět týdnů po tomto rozhodnutí ministryně sama oznámila svůj záměr přezkoumat rozhodnutí vlastního ministerstva a nyní v prosinci 2012 oficiálně zahájila přezkumný proces . Tato dlouhotrvající nejistota je nepřijatelná pro podnikání v jakémkoliv oboru. Člověk se musí ptát, jestli se nejedná o zneužívání pravomocí.

K dnešnímu dni společnost Flow East v České republice investovala částku přesahující 10 miliard korun (500 milionů eur). Vytvořila a podporovala tisíce pracovních míst a obnovila řadu významných pražských budov jako je Richtrův dům a Václavské náměstí 19. I v dnešních ekonomických podmínkách se společnost Flow East pokoušela opět přinést významnou investici a pracovní místa do země zasažené recesí. Většině je zřejmé, že naše nejlepší úmysly byly odmítnuty jen kvůli menšině nezvolených a neodpovědných extrémistů, kteří chtějí zachovat Prahu v dobách temna. Jednání ministerstva z nedávné doby můžeme popsat jako velice neobvyklé.

V České republice jsou překážky spojené s územním plánováním a získáváním potřebných povolení již tak velmi obtížné a časově náročné. Situace se ještě zhoršuje současným aktivním vstupováním ministerstva kultury do tohoto procesu, kdy se tato instituce rozhodla umístit Damoklův meč nad každou budovu v zemi.

Osobní poznámka – vrátil jsem se do Prahy (země mojí matky) s nadějí a vírou, že mohu udělat zásadní změny pro lepší společnost a pomoct s oživením města, které se stále zotavuje z traumat 20. století. Dnes bych bohužel zahraničním investorům poradil jednoduše: investuje jinam. Stačí se podívat za hranice na země jako například Srbsko a Maďarsko, co se stane, když se zahraniční investice zastaví. Mé sny o městě, na kterém mi velmi záleží, se tímto mění na nejhorší noční můru.“

Realitní skupina Czech Property Investments (CPI) kapitálově vstoupí do maďarské realitní skupiny Ablon. Firmy se dohodly na budoucím úpisu minimálně 30 % akcií. CPI ale nevylučuje, že získá ještě větší podíl a společnost zcela převezme. „Mým cílem je přinést do skupiny Ablon nový kapitál a aktivně se podílet na její restrukturalizaci. Do budoucna se nabízí také varianta, že skupiny CPI, Orco a Ablon budou spolupracovat na akvizicích, developmentu a správě nemovitostí,“ uvedl R. Vítek.

Ablon Group Limited působí kromě Maďarska také v Česku, Rumunsku a Polsku. Akcie společnosti Ablon Group jsou od roku 2007 kótované na Londýnské burze cenných papírů. Skupině Ablon patří v Praze například kancelářská budova Meteor Centre Office Park v Karlíně. Společnost plánovala také rozsáhlý bytový a kancelářský projekt ve Vysočanech.

V realitní skupině Orco získal nedávno R. Vítek pětinový podíl a nevylučuje jeho další navýšení.

Od 1. ledna do konce listopadu letošního roku se podle statistik Ekospolu v developerských projektech v Praze prodalo celkem 3 699 nových bytů, což je zhruba o 7 % více než za celý loňský rok. Analytici společnosti Ekospol přitom upozorňují na to, že prosincové prodeje by celkový nárůst mohly zvednout nad úroveň 10 %. Loni se v Praze prodalo 3 455 nových bytů.

Malé a střední firmy v ČR chtějí v průběhu příštího roku investovat do rozvoje o 13 % více, než kolik proinvestují za rok 2012. Pravidelný průzkum GE Capital „Barometr kapitálových investic evropských malých a středních podniků“ ukázal, že celkově půjde o částku 16,8 mld. eur (zhruba 420 mld. Kč), v průměru pak asi o 78 000 eur na podnik. Překážkou investic zůstává nejisté ekonomické prostředí, nedostatek dostupných financí, ale i byrokratická zátěž při jejich získávání. „České firmy mají větší chuť investovat do nového vybavení v roce 2013, než jak udávaly pro letošní rok. Nejisté ekonomické prostředí a klesající průmyslové objednávky však mohou reálnou úroveň investic oproti očekáváním mírně redukovat,“ říká Petr Gapko, hlavní ekonom GE Money Bank.

Zřejmě vůbec nejlevněji v Česku vyjdou nové moderní byty v ostravských Heřmanicích. Cena tamního developerského projektu Nové byty Ostrava, na jehož prodej bylo v těchto dnech vyhlášeno výběrové řízení, se podle odborníků bude pohybovat pod úrovní stavebních nákladů. První kolo soutěže, kterou realizuje realitní společnost Naxos, končí 28. ledna v příštím roce.

„Prodává se 93 bytů od 1+kk až po 4+kk ve třinácti bytových domech tři roky po kolaudaci v uzavřeném areálu jako celek,“ říká Jan Sachr z Naxosu. Ceny bytů podle jeho slov poklesly všeobecně v Ostravě takovým způsobem, že tu v současné době nikdo neplánuje jejich další výstavbu. „Developeři by pokryli náklady na stavbu, ale jejich marže, náklady na architekty a projekci, finanční náklady, náklady na akvizici pozemků a ostatní náklady by zůstaly v jejich režii. Stavební náklady na samotnou stavbu se v současnosti pohybují v rozmezí 15 – 20 tisíc korun za metr čtvereční,“ dodává.

Současným trendem investorů nejen na Ostravsku je podle J. Sachra takový projekt koupit, byty pronajímat a dále nerozprodávat. „Nájemné totiž přináší s ohledem na kupní cenu poměrně zajímavý zisk. A s prodejem mohou vyčkat několik let na příznivější období – tedy zhodnocení bude nejen díky příjmům z nájemného, ale i díky růstu cen za byty, neboť situace prodeje bytů pod náklady je výjimečná,“ uvádí Jan Sachr. Společnost Nové byty Ostrava, která komplex v Heřmanicích postavila, se právě kvůli poklesu cen dostala do finančních potíží. A proto nyní projekt prodává. „Současně s výběrovým řízením na prodej bytového komplexu probíhá i soutěž na koupi souboru pohledávek v hodnotě 337 milionů korun, jež má tato společnost u banky a jehož zajištění tvoří právě uvedený komplex bytů. Z obou dohromady bude pochopitelně vybrána jen jediná nabídka – ta, která bude pro prodávajícího i pro banku nejvýhodnější. Poměrně zásadní roli při finálním rozhodování budou hrát i vedlejší náklady transakce, jakými jsou daň z převodu nemovitosti či daň z příjmu,“ uzavírá Jan Sachr.

Kancelářskou budovu City Green Court, jejímž developerem byla společnost Skanska, koupil investiční fond Deka Immobilien Investment za 53,7 mil. eur (zhruba 1,34 mld. Kč). Budova nabízí celkem osm nadpodlaží s celkovou plochou 16 400 metrů čtverečních čisté pronajímatelné plochy (včetně 1 070 metrů maloobchodních prostor) Nyní je budova 100% pronajata, mj. slouží jako centrála společností PwC, GlaxoSmithKline a Skanska Property.

Jak oznámila společnost CBRE, rezidenční projekt Metronom West v Praze 13, Nových Butovicích koupila společnosti Passerinvest. Projekt je v přímém sousedství stanice metra Nové Bučovice, umožňuje investorovi výstavbu zhruba 20 000 metrů čtverečních rezidenčních ploch. Při prodeji zastupovala společnost CBRE původního vlastníka tohoto projektu, společnost Real Estate Metronom. „Prodej projektu Metronom West společnosti Passerinvest a v letošním roce dříve uskutečněný prodej kancelářského projektu Metronom East společnosti HB Reavis znamená kompletní revitalizaci tohoto území dvěma silnými developery,“ komentuje transakci Jan Hospodář z CBRE.

Poklepáním na základní kámen se zahájila výstavba energeticky pasivního bytového komplexu Ecocity Malešice, který je zatím největší projektem tohoto typu v ČR. Projekt, ve kterém je při zahájení stavby I. etapy prodáno 30 % bytů, realizuje developerská společnost JRD, dalšími investory jsou společnosti NOSTA-HERTZ a Konstruktis.

Během dvou etap výstavby bude v pražských Malešicích mezi lesem a Malešickým parkem postaveno celkem 110 bytů v nejvyšším energetickém standardu, přičemž projektu převládají byty 3+kk a 4+kk v nadstandardních velikostech.

Nedávno dokončený kancelářský projekt společnosti Skanska – City Green Court v Praze 4 – získal certifikaci LEED Platinum. Certifikace byla udělena na základě řady zelených řešení, stavebních prvků a inovací, které mají pozitivní vliv na samotný projekt i jeho okolí. Mezi tyto prvky patří například sofistikovaný systém osvětlení využívající obsazenosti a senzorů denního světla, zelená střecha, vysoce efektivní zavlažovací systém či uzavřené atrium s využitím přirozeného větrání. V rámci výstavby projektu je také poprvé na českém trhu u takového projektu měřena uhlíková stopa.