„Evropské město“ je podle Markuse Isinga velmi široký pojem, přesto lze vysledovat několik společných trendů. Teploty postupně rostou, mění se charakter srážek a stále častěji dochází k extrémním výkyvům počasí. Problémem však je, že stavební předpisy a normy na tyto změny reagují pomalu.
„Pracujeme s normami, které často vycházejí z dat starých desítky let. Investor chce stavět podle současných podmínek, ale legislativa se mění výrazně pomaleji,“ upozorňuje Markus Ising. To se podle něj projevuje například při navrhování základů budov. V horských oblastech se dlouhodobě počítalo s hlubokým promrzáním půdy, které dnes už často neodpovídá realitě. Přesto musí projektanti respektovat platné normy, protože odchylka představuje významné riziko.
Budovy musí být připraveny na horko i přívalové deště
Zkušenosti z evropských projektů ukazují, že přizpůsobení budov novému klimatu často nevyžaduje revoluční technologie, ale promyšlená opatření. Jedním z nejjednodušších příkladů jsou venkovní žaluzie. Ještě před několika lety nebyly běžnou součástí kancelářských budov, dnes se však ukazuje, že právě vnější stínění výrazně omezuje přehřívání interiéru. Naopak vnitřní žaluzie mají na teplotní komfort jen minimální vliv. Zároveň roste závislost budov na technologiích. Markus Ising zmiňuje například moderní výškové budovy, které bez funkční klimatizace prakticky nelze využívat.
Vedle vysokých teplot se mění také charakter srážek. Zatímco dříve déšť přicházel rozloženě během několika dnů, dnes jsou častější krátké a velmi intenzivní přívaly. Proto se stále více řeší hospodaření s dešťovou vodou. Součástí adaptačních opatření mohou být například zvýšené obrubníky nebo komunikace navržené tak, aby v krizových situacích fungovaly jako řízené odvodňovací koridory. U logistických hal se zase počítá s nouzovými odtoky na střechách, které zabrání přetížení konstrukce při extrémních srážkách.
Energetická soběstačnost naráží na ekonomiku
Technologicky je dnes možné navrhovat budovy s velmi nízkou energetickou náročností nebo dokonce budovy energeticky soběstačné. Největší překážkou však bývá financování. Podle Markuse Isinga se střetávají zájmy developerů, investorů a budoucích uživatelů budov. Developer často hledá nejnižší pořizovací náklady, zatímco nájemník nebo vlastník budovy pak nese dlouhodobé provozní výdaje.
„Když developer ušetří například na vnějším stínění, zaplatí to později nájemce na vyšších účtech za energie,“ vysvětluje. Investice do energetické soběstačnosti může přinést vyšší počáteční náklady, zároveň však nabízí větší předvídatelnost budoucích výdajů. Nikdo dnes totiž nedokáže odhadnout, jaké budou ceny energií za deset nebo dvacet let.
Urban mining není novinka, ale nutnost
Velkou roli v budoucím stavebnictví bude hrát také takzvaný urban mining, tedy opětovné využívání materiálů ze starších staveb. Podle Markuse Isinga nejde o nový koncept. Již desítky let se například při opravách silnic recyklují původní konstrukční vrstvy a využívají jako podkladní materiál pro nové stavby. „Když umím nechat materiál na místě a znovu ho využít, obrovsky mi to šetří peníze,” dodává Markus Ising.
Význam této praxe však roste. Evropa si stále více uvědomuje svou závislost na dovozu některých surovin a zároveň čelí riziku nedostatku základních stavebních materiálů. Recyklace stavebních materiálů proto přináší nejen environmentální, ale i ekonomické výhody.
Digitální pas budov jako součást budoucnosti
S urban miningem úzce souvisí digitalizace stavebnictví. Moderní projekty vznikají v digitálních modelech BIM, které umožňují evidovat použité materiály během celého životního cyklu budovy. Díky tomu bude možné za několik desítek let přesně určit, jaké materiály stavba obsahuje a které z nich lze recyklovat nebo znovu využít. Podle Markuse Isinga již potřebné technologie existují. Výzvou je především ochota investorů financovat sběr těchto dat s vědomím, že jejich největší hodnotu ocení až budoucí generace.
Zdroj: remtalks
remspace
