Ke konci minulého roku v Česku bylo celkem 64 803 sdružení vlastníků jednotek (SVJ). Řada z nich se však potýká se značnými problémy, jako je netransparentní hospodaření, nezájem o práci orgánech SVJ a vůbec špatné mezilidské vztahy. V podobném stavu se ještě nedávno nacházel také komplex Korunního dvora na pražských Vinohradech. V roce 2015 však nastal jeho přerod ve fungující a živou komunitu.

Na slavnostním galavečeru byly v pražském Kongresovém centru ČNB vyhlášeny výsledky a předána ocenění nejlepším projektům českého realitního trhu za uplynulý rok. O vítězích jubilejního 20. ročníku soutěže „Nejlepší z realit – Best of Realty“, která se v tuzemsku považuje za nejprestižnější ve svém oboru, rozhodla sedmičlenná odborná porota v čele s Ing. Pavlem Kühnem (Česká spořitelna – Korporátní bankovnictví).

Aglomerace Prahy se stále zvětšuje a současně roste i počet těch, kteří do metropole každý den míří za prací. Už nyní dojíždí do Prahy denně více než 150 tisíc lidí, když z metropole za prací vyjíždí kolem 25 tisíc jejích obyvatel. Lidé se vystěhovávají za Prahu kvůli levnějšímu bydlení a také snu o vlastní nemovitosti v zeleni. Fenomén dojíždění bude i proto stále silnější.

Světová banka vydala svou každoroční studii Doing Business, ve které Česká republika v oblasti povolovacích procesů skončila na nelichotivém 156. místě. Tedy na chvostu žebříčku. Médii tato informace tradičně hojně zaznamenaná vedla k zoufalství všech. Nezazněla ale ta zásadní informace – oněch 246 dní ve zprávě uváděných je pouhou teorií (a snem). Ve skutečnosti totiž povolit projekt u nás trvá šest, osm, či v Praze i deset a více let.

Stále u nás roste počet těch, kteří žijí v domácnosti sami. A samozřejmě i oni vstupují na bytový trh – tak například u společnosti Central Group činí podíl tzv. singles mezi zákazníky už více než třetinu. Tento trend však není patrný jen v České republice, zaznamenat jej můžeme i v zahraničí. Kdo ale vůbec jsou ti často zmiňovaní singles a jak ovlivňují trh s bydlením?

Škarohlídi už vyhlížejí další hospodářskou krizi, ale realitní svět to zatím vidí úplně jinak – letošní EXPO REAL byl podle očitých svědků ve všech směrech „nej“ za hodně uplynulých let a lidé se prý tlačili v i české expozici, která také byla rekordně veliká. Veletrh tak potvrdil globálně pozitivní sentiment na realitním trhu. Pravda, právě u nás letos dosavadní objem investic do nemovitostí pokulhává za minulými léty.

Program či koncept Stavebnictví 4.0 neboli digitalizace ve stavebnictví se nese v duchu technologie BIM. Jednou z jejích velkých předností je 3D modelování a s ním spojená možnost prezentovat projekty v rozšířené realitě, která zásadním způsobem usnadňuje komunikaci mezi všemi účastníky stavebního procesu. Jakým způsobem jednotlivé profese s BIM modelem pracují a jaký je skutečný pohled do útrob nového projektu?

Tak nebo tak, nedostatek efektivní, fundované a přesvědčivé teorie architektury, ač nepozorován a nepociťován, se projevuje v praxi: zakládá a prohlubuje problémy. Tak například se stává příčinou, východiskem nedostatečného hodnotového zakotvení ochrany stavebního odkazu minulosti. Tzv. památková péče dnes reaguje na společenskou situaci rozšiřováním svého záběru. Nevztahuje se už jen k barokním klášterům, ale třeba i k panelovým sídlištím – na základě argumentu, že i taková stavební substance reprezentuje významnou etapu „vývoje architektury“.

Společnost Arcadis, zaměřená na poradenství v oblasti stavebnictví, životního prostředí a udržitelného rozvoje, každé dva roky porovnává stovku metropolí z hlediska kvality života jejich obyvatel, úrovně podnikatelského prostředí a dlouhodobě udržitelného rozvoje. Tyto tři oblasti vychází z dokumentu Cíle dlouhodobě udržitelného rozvoje, které do roku 2030 definovala pro svých 193 členů OSN.

Ministerstvo pro místní rozvoj v minulých dnech zveřejnilo své představy, jak by už brzy mohlo vypadat české stavební právo. Už dříve ministryně Klára Dostálová mluvila o zavedení takzvané fikce souhlasu, která by mohla urychlit celý schvalovací proces až o jeden rok, tento týden pak MF Dnes představila další plán resortu na zřízení centralizovaného stavebního úřadu, který by byl zcela nezávislý na místních politicích. To je něco, po čem volám už dlouhá léta, takže tento návrh jednoznačně podporuji. Jen doufám, že neztroskotá v boji o kompetence.

Vitruvius je dnes znám především prostřednictvím tří základních vlastností, kvalit stavby, které formuloval pojmy firmitas, utilitas, venustas – což se obvykle překládá jako pevnost, užitečnost a krása. Stojí za pozornost, že touto vlajkovou lodí Vitruviova díla se stala jen drobná poznámka v rozsahu jediného, nikterak rozsáhlého odstavce v jedné z nejkratších hlav první z knih společně s již připomenutým výčtem základních oborů architektury a oblastí budování staveb.

Byla to docela velká legrace. Někteří panelisté se na pódium přiřítili na jednokolce, div si přitom nepolámali údy. Další si utahovali sami ze sebe - z oscilace „kancelářských“ developerů a jejich zákazníků mezi přehnaným akcentováním efektivity v duchu taylorismu a vlnami „dobroty“ pro zaměstnance. Ještě jiní zase akcentovali význam genetiky, která by klienty mohla zmenšit do rozměrů vhodných pro miniaturní byty, které jsou už ty jediné, na něž normální lidé finančně dosáhnou.

S klesajícími teplotami si začínají myši, potkani a další hlodavci hledat útočiště, ve kterém by přečkali zimu. Ideálním zimovištěm je pro ně teplé místo s dostatkem potravy – tedy drtivá většina budov, ve kterých se nejen bydlí. Vhodné prostory pro hlodavce jsou i v kancelářských budovách nebo nejrůznějších provozovnách či výrobních halách. Řada majitelů takových nemovitostí ani netuší, že mají ze zákona jisté povinnosti i na tomto poli.

Výstavba v regionech je logičtější – tvrdí Petr Hána, který má ve společnosti Deloitte na starosti právě domácí bytový trh. Má tím na mysli především menší rozdíl mezi počtem plánovaných a dostavěných bytů a také promptnější reakce na změny ekonomické situace. Obé lze do značné míry přičíst na vrub vyšší rychlosti povolovacích procesů – oproti Praze a dnes snad už i oproti Brnu.

Časy se mění. V současné době – na rozdíl od slavné meziválečné a poválečné éry Sigfrieda Giediona - architekti „ducha doby“ nebudují, a mise formování společnosti jim může být leda k pousmání. Přece by – snad – ale měli budovat jinak, jak je k tomu nabádá Martin Heidegger. Už proto, že cesta k nápravě nestavění sotva vede vyšlapanými stezkami, sotva ji zajistí budování tak jako doposud.

Minulý týden proběhl v Mnichově 21. ročník Expo Realu, evropského veletrhu komerčních nemovitostí a investičních příležitostí. Závěry a predikce účastníků Expo Realu jsou optimistické - navzdory geopolitickým tenzím, obchodním válkám a mezinárodnímu zadlužení zůstanou podmínky pro rozvoj realitního trhu v Evropě nadále příznivé.

Navzdory geopolitické nejistotě a zpomalení ekonomického cyklu se investice na globálním realitním trhu na konci prvního pololetí tohoto roku meziročně zvýšily o významných 18 % a a co do hodnoty dosáhly nového rekordu 1,8 bilionu dolarů (ve stejném období roku 2017 to bylo 1,5 bil. dolarů) - uvádí se v analýze společnosti Cushman & Wakefield, která mapovala aktivity na globálním trhu s komerčními nemovitostmi v relaci ke světovým metropolím.

Téměř 371 000 čtverečních metrů nových kanceláří aktuálně vzniká či se renovuje v Praze. Developeři tak reagují na robustní poptávku firem po větších a moderních prostorách. Vzhledem k omezené nabídce v centru, a to i širším, kde je dlouhodobý nedostatek vhodných pozemků nebo budov určených k přestavbě, vznikají nové projekty i ve městských částech, které zatím nepatřily k zavedeným kancelářským zónám.

Co si o „situaci nestavění“ myslí sami tvůrci architektury? Snaží se reagovat ve prospěch rozvoje svého řemesla? Jsou vůbec vybaveni k tomu, aby podpořili nebo dokonce „zařídili“ žádoucí obrat? Většina spisovatelů nerozumí literatuře více než ptáci ornitologii – zhodnotil Marcel Reich-Ranicki (nejvýznamnější německý literární kritik po druhé světové válce, papež literatury) teoretické zázemí, ale i řemeslnou výbavu dnešních tvůrců literatury. Situace současné architektury není o nic lepší.

Smlouvy mezi obcemi a developery (či obecně investory) se v praxi používají pro dojednání takové podoby záměru, která je přijatelná pro obě strany. Často zavazují developera ke spoluúčasti na nákladech, které obci v důsledku realizace jeho záměru vzniknou (například rozšíření školy kvůli zvýšení počtu obyvatel nebo prodloužení linek hromadné dopravy). Výměnou za „příspěvek“ ze strany developera se obec zavazuje k součinnosti ve správních řízeních, které realizaci záměru předcházejí. Taková její podpora však má své zákonné limity.