Praha dominuje investicím, ale regiony nabírají na síle
Podle Jana Jurčíčka, vedoucího oddělení stavebního a projektového poradenství Savills, dosáhl objem komerčních transakcí v Česku za první tři čtvrtletí roku 2025 hodnoty 2,5 miliardy eur. Z toho zhruba 1,6 miliardy směřovalo do Prahy, ale 900 milionů do regionů – především do segmentu retailu, logistiky a průmyslových areálů.
„Nemá smysl si říkat, že celé investiční dění je jen v Praze. Regiony mají jasně viditelnou váhu,“ shrnul Jan Jurčíček. Oproti tomu kancelářský sektor podle něj zůstává utlumený. V rezidenčním trhu Praha dominuje ještě výrazněji – počet zahájených bytů dál klesá, a přestože Středočeský kraj drží silnou kupní sílu, Praha je stále centrem poptávky.
Martina Kalusová, PR manager ve společnosti PSN, připomněla, že Brno zažívá největší rozvoj za poslední dekádu. „Máte tu obrovské objemy investic – město schválilo nový územní plán, připravuje nové hlavní nádraží, filharmonii i víceúčelovou halu. To všechno roztáčí ekonomiku celého regionu.“ Brno tak podle ní tvoří jedinou skutečnou protiváhu Prahy, pokud jde o stabilní a předvídatelné investiční prostředí.
Martin Hubinger, zakladatel a CEO společnosti REALISM Development, zdůraznil, že mimo Prahu a Brno nelze vysledovat žádný univerzální vzorec chování úřadů. „Každá obec je jiná a strašně záleží na lidech, kteří tam aktuálně jsou – od naprosté tragédie po absolutně úžasnou zkušenost.“
Podle něj je zajímavější srovnání městských částí v Praze, než mezi jednotlivými českými obcemi. „Městské části fungují jako laboratoř. Rámec je stejný, ale přístup jiný. Každý ví, že jsou městské části, které jsou notoricky vstřícnější k rozvoji a trochu živelnější. Praha 7 je z našeho pohledu příjemně technokratická – předpisy se dodržují, procesy jsou předvídatelné.“
Motivace obcí rozhoduje
Pavel Sovička, výkonný ředitel společnosti Panattoni, k tomu dodal: „Je to o motivaci se rozvíjet. Když starosta chce, hýbe se to. Když ne, nehýbe se nic.” Uvedl příklad pražského brownfieldu, kde Panattoni usilovala o povolení deset let – zatímco mimo Prahu mezitím postavila milion metrů čtverečních. Obce podle něj často nemají důvod podporovat projekty, které neřeší jejich vlastní problémy: dopravu, infrastrukturu nebo občanskou vybavenost.
Naopak za největší příležitost považuje Pavel Sovička česko-německé pomezí. „Podkrušnohoří je teď průmyslovým srdcem pro Německo. Těží z flexibility českého pracovního trhu i nižších nákladů.“
Martin Fadrný, konzultant a právník ve společnosti Frank Bold Advokáti, popsal rychle se měnící přístup obcí k rozvoji území. „Co obec, to jiná motivace. Ale v posledních dvou volebních obdobích pozorujeme, že se mění politický diskurz – obce začínají chápat, že zahušťování může nastartovat pozitivní cyklus.“
Podle Martina Fadrného začínají některé obce využívat plánovací smlouvy a urbánně-ekonomické analýzy, aby lépe vyhodnotily, kde má development smysl, kde je ekonomicky neproveditelný a jak mohou jako „dobrý soused“, „dobrý regulátor“ či „aktivní investor“ připravit lepší prostředí pro investory.
Součástí debaty je i výše příspěvků na veřejnou infrastrukturu – liší se od 500 do 2 000 Kč/m² hrubé podlažní plochy. Dopad na konečnou cenu bytu je však podle Martina Fadrného relativně malý: 0,5–2 %.
Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, upozornil, že povolovací procesy zůstávají v kritickém stavu. V roce 2024 bylo v Praze vydáno nejméně stavebních povolení za poslední dekádu – jen kolem 7,5 tisíce bytových jednotek. Důvodem je nejen nefunkční digitalizace, ale i odliv zkušených úředníků. „Odešli lidé, kteří byli znechucení tím, jak to celé nefunguje,“ řekl Jiří Nouza. Podle něj se situace nezlepší ani s novým stavebním zákonem dříve než v roce 2027.
Zároveň upozornil na dramatický nedostatek pracovních sil: „Každý rok nám chybí 2 000 řemeslníků, 2 000 středních techniků a 2 000 vysokoškolských odborníků. Budeme muset sáhnout po řízené migraci – nejen rukou, ale i hlav.“
Bez infrastruktury se růst nepohne
Závěr debaty se stočil k infrastruktuře. Podle Pavla Sovičky „přijde probuzení, až zjistíme, že nemáme na dálnice.“ Jiří Nouza doplnil, že železnice na tom není lépe a velké projekty stojí. Martin Hubinger připomněl, že mnoho obcí se navzájem blokuje v územních plánech a že bez dostatečného množství stavebních pozemků ztrácí povolování smysl. Shoda panovala na jediném: začít se musí u infrastruktury, jinak se ani rezidenční, ani komerční development nedokáže nadechnout.
Přestože debata byla k českému prostředí často kritická, závěrečný tón byl opatrně optimistický. „Jsem životní optimista. A když vidím projekty jako Masaryčka, Smíchovské nádraží nebo nová pěší propojení v centru Prahy, vidím, že když se chce, vznikají věci, které městu opravdu pomáhají,” uzavřel Jiří Nouza.
