„Hlavní překážka digitalizace není v tom, že by chyběly technologie. Chybí konzistentní procesy,“ říká Kristýna Schulzová. U BIMu to podle ní platí dvojnásob: „BIM není vždy o modelování, ale i o managementu informací.“ Kristýna Schulzová zároveň upozorňuje, že představa všudypřítomného digitálního dvojčete celé čtvrti je v dohledné době nereálná – plnohodnotný „twin“ dává smysl tam, kde je zajištěna dlouhodobá správa dat a jasný účel jejich využití, typicky ve facility managementu a technickém provozu budov.
Z pohledu dodavatelů přináší technologie už dnes tvrdá čísla. „Technologie stavebnictvo mění. Když se zaměříme na konkrétní oblasti, sběr dat o pohybu pracovníků na stavbách z hlediska bezpečnosti i produktivity vede po sečtení ke zvýšení efektivity o desítky procent,“ říká Miro Hachlinec. Podle něj se proptech neomezuje na hrubou výstavbu: „Zvyšuje efektivitu i v provozu a péči o nemovitosti u koncových uživatelů.“
Proč nemá „Airbnb moment“ celý real estate
Marián Škvarek připomněl, že real estate se inovuje jinak než retail či média. „Retail se z poloviny přesunul do on-line, největším poskytovatelem ubytování je dnes Airbnb, které tu před dvaceti lety nebylo. V real estate je ale méně opakovaných procesů a víc unikátních kontextů. Jedna firma proto sotva přemění celý obor tak, jako Netflix zábavu.“ Podle Mariána Škvarka je „hlavní technologií software – ale ten stojí na opakování a standardizaci. V real estate to kvůli spletitosti oboru naráží. Každá technologie je dobrá na něco jiného a mění se v čase.“
Evoluce místo revoluce. A k tomu AI
Radoslav Sovják posunul debatu k širšímu horizontu: „Stavebnictví čeká spíš evoluce než revoluce – robotizace, automatizace a umělá inteligence. Elektřina kdysi umožnila dělat víc s menším počtem lidí, AI nás čeká v podobném smyslu. Nejdřív nám jen zrychluje činnosti, které už děláme: překládáme, sumarizujeme, generujeme obrázky. Další krok budou věci, které jsme si neuměli představit.“ Dodává přitom důležitou brzdu: „AI je nástroj. Lopata. Musíme se naučit ji dobře používat. A to je i role vysokých škol – učit napříč obory, ne v silách. Projektově, s důrazem na datovou gramotnost a kritické myšlení.“
Právě kritické myšlení se v panelu objevovalo opakovaně. Ondřej Průcha z praxe developera potvrzuje, že bez AI si dnes interní chod firmy těžko představí: „Zadání pro architekty si kolegové připravují s pomocí AI, analyzujeme trh, děláme rešerše. Ale je to nový obor – je třeba umět ten nástroj obsluhovat. Nelze brát AI výstup jako absolutní pravdu.”
Problematická pole: data, povolování, školství
Nejslabším článkem jsou často data. Kristýna Schulzová popisuje situace, kdy město nebo provozovatelé nedokážou poskytnout integrovaná data ani pro interní analýzu, natož pro otevřené plánování. „Narážíme na fragmentovaná, účelově sbíraná data a na bariéry sdílení – od ochrany osobních údajů po nekompatibilní formáty. V rozhodující chvíli pak často nemáme z čeho číst.“ Marián Škvarek vidí největší přínos AI „na hranici strukturovaných a nestrukturovaných dat“ – automatické porozumění fotkám, videu a textům a jejich převod do akčních informací.
Digitalizace povolovacích procesů zatím naráží na předpisy. „Část agendy jde algoritmizovat,“ připouští Radoslav Sovják, „ale bez revize pravidel a s jejich proměnlivostí v čase to má limity.“ Schulzová k tomu dodává: „Problém není v AI, ale v přílišné víře, že vyřeší systémové rozpory.“ Potřebná je i proměna vzdělávání. „Je to úloha vysokých škol,“ říká.
