Světla a stíny české prosperity

Tabulku vedou především severské státy – první je Švédsko, na pomyslných stupních vítězů stojí i Dánsko a Finsko. Naopak na samotném konci tabulky se nachází Řecko, potažmo celý Balkán. Výsledky Indexu poukazují i na často propastné rozdíly mezi východními a západními státy Evropy.

Index prosperity Česka vychází z deseti tematických pilířů, které jsou tvořeny socioekonomickými datovými indikátory (např. HDP, počet robotů na obyvatele, výdaje na výzkum, majetková nerovnost, podíl lidí bez finanční rezervy atd.) z veřejně dostupných zdrojů (Eurostat, OECD apod.) nebo z dat analytického týmu České spořitelny.

Premiant východního bloku

Na mapě Indexu prosperity Česka negativně vyčnívají země bývalého sovětského bloku. Často až propastný rozdíl mezi prosperitou západu a východu evropského kontinentu je i v roce 2022 naprosto zřejmý. Mimo Estonsko skončilo Česko na třináctém místě z celého východního bloku nejlépe, naši slovenští sousedé jsou oproti tomu v unijním srovnání třetí od konce.

„V příštím roce se přitom můžeme posunout ještě na horší příčku,“ naznačuje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. „Například pilíř ekonomiky negativně ovlivní nadprůměrně vysoká inflace nebo absence fiskálních reforem, a tedy stále nadprůměrné tempo zadlužování státu. Pohoršíme se pravděpodobně i v pilíři finančního zdraví, protože více domácností bude čelit finančním problémům v důsledku inflace, ale i nárůstu nezaměstnanosti.

Podle D. Navrátila pro střednědobý trend našeho umístění budou klíčovou roli sehrávat investice do modernizace ekonomiky, ale i do energetické efektivity. A také investice do e-governmentu, primárně schopnosti státu dělat rozhodnutí na základě dat. Udržení, nebo v lepším případě akcelerace investic v těchto oblastech, by bylo velmi pozitivním stimulem pro budoucí prosperitu ČR.”

Podle rektorky Karlovy univerzity Mileny Králíčkové je klíčové investovat i do vzdělávání: „Celá vzdělávací soustava, včetně vysokoškolské oblasti, je bohužel ještě stále podfinancována a potřebuje podporu ve formě dlouhodobého rostoucího financování.“

Životní prostředí na bodu mrazu

Největší rezervy máme v přístupu k životnímu prostředí a jeho stavu. Hned ve dvou indikátorech tohoto pilíře je Česko na poslední příčce v Evropské unii. Podíl půdy zasažené suchem je v Česku nejvyšší z celé EU, máme vysoký podíl emisí skleníkových plynů na osobu a naše lesy, masivně zasaženy kůrovcem, je nejsou schopné dostatečně pohltit. Celková 23. příčka ve stavu životního prostředí je poměrně překvapivá, protože do něj v poměru k HDP investujeme téměř nejvíc v EU.

„Česko je přes všechny problémy jedno z nejlepších míst k životu v Evropě. Bohužel se ale brzo můžeme začít propadat. Ekonomika založená na levné práci s nízkou přidanou hodnotou je neudržitelná, financování sociálního státu před krachem a jestli bych měl vypíchnout jednu věc, tak je to zcela tristní stav životního prostředí,“ potvrzuje David Klimeš, moderátor podcastu Prospero.

Nejdražší byty v Evropě

Druhou oblastí, ve které se Česko umístilo až na samotném chvostu indexu, je bytová situace. Ačkoliv je samotná úroveň bydlení u nás poměrně vysoká (do domácností většinou nezatéká, jsme schopni efektivně vytápět celý bytový fond a jen 0,1 % domácností není vybaveno hygienickým zařízením), problém nastává při pořizování nového domu či bytu. Může za to délka stavebního řízení, cena novostaveb, nízký počet domů a bytů na tisíc obyvatel i vysoké výdaje na bydlení. Všechny tyto okolnosti vedou k tomu, že je na pořízení nového bytu v naší zemi potřeba 15,5 ročních platů – to je nejhorší výsledek z celé Unie.

V deseti pilířích Indexu prosperity Česka ale je i hrstka oblastí, ve kterých se nám daří nadprůměrně dobře. Největší úspěch Česko zaznamenalo u pilíře zdraví a bezpečnosti. Ve srovnání se zbytkem EU se umístilo na třetí příčce.

„Už pár let jdeme z krize do krize a jestli se nám daří je zvládat, tak je to především díky schopnosti Čechů táhnout v těžkých dobách za jeden provaz, skvělým firmám často suplujícím veřejný sektor a ostrůvkům pozitivních deviací ve státní správě a dobře fungujícím částem státu, jako je česká armáda nebo lékaři a zdravotnický personál,“ vyzdvihuje pozitivní prvky vývoje Česka Radek Špicar, viceprezident Svazu dopravy a průmyslu.

Ani zde však nejde o naprosto ideální situaci. Dostupnost zdravotní péče i nízká úroveň kriminality jsou v tuzemsku na dobré úrovni, ale pokud se zaměříme na fyzické zdraví Čechů nebo investice do obrany, dostáváme se na opačný konec srovnání.

Příkladem za všechny je obezita, ve které jsou Češi osmnáctí. „Když navíc přihlédneme také k nadváze, která spojuje stádia obezity a preobezity, propadáme se až na předposlední místo v Evropské unii,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

Komplexní ekonomika

O něco hůř než v oblasti zdraví a bezpečnosti, ale stále nadprůměrně, jsme dopadli v prvním pilíři Indexu, který se týká stavu ekonomiky. Zde Česko obsadilo devátou příčku, k čemuž nám dopomohla především vysoká komplexita ekonomiky. Tento ukazatel zjednodušeně zachycuje, jak je exportní schopnost dané země „rozkročená“ a jak je tedy odolná proti okolním vlivům. Česko je z hlediska ekonomické komplexity na druhém místě v EU a velmi dobře se držíme i v celosvětovém měřítku, kde nám patří osmá příčka. Špatná není ani hodnota našeho veřejného dluhu ve srovnání s HDP.

Pokud by se v pilíři ekonomiky hledala oblast, kterou je potřeba ještě zásadním způsobem zlepšit, byla by to zejména nízká přidaná hodnota vývozu, kvůli které je Česko často označováno za „montovnu Evropy“. Tomu nasvědčuje i relace mezi HDP a a hrubým národním důchodem, tedy rozdíl mezi produkcí a příjmy. „V Česku se toho vytvoří výrazně víc, než kolik skrze zisky a mzdy získají obyvatelé Česka. Rozdíl přitom nespočívá jen v odlivu dividend do zahraničí, ale také například ve stanovování nízkých vnitropodnikových či vnitroskupinových nákladů a cen za zboží, služby, software, vývoj či licence mířící od českých dceřiných společností k zahraničním matkám či pro zahraniční vlastníky výhodné půjčky od jejich tuzemských společností – a naopak,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.

SF/pb