Petr Hlaváček, Magistrát hlavního města Prahy
„V metropolitním plánu důsledně chráníme ty průmyslové plochy, které vznikly od 50., 60. let dál. Ty brownfieldy, které jsou ve městě z 18., 19. století logicky proměňujeme, ale máme je v ploše, kde ten průmysl může být, má to nějaké limity. Protože pravděpodobně nějaká výroba, která vyžaduje 50 nákladních aut, nebude moci být někde ve městě.“
„Sledujeme multifunkční město, chtěli bychom, aby administrativa a bydlení byly kamarádi, kteří se ve městě míchají… Společně s vlastníky a investory se nám daří některá území pomocí sofistikované přípravy, změn územního plánu, soutěží a podobně tohoto cíle dosáhnout. V tuto chvíli se realizuje Smíchov, do budoucna chystáme Bubny ale i další brownfieldy. Město v tuto chvíli výstavbu podporuje, podporuje kvalitní výstavbu, takovou, která má poměrně vysoké urbanistické standardy.“
„Vnímám určitý konflikt s logistikou a zároveň očekávám největší technologický průlom do budoucna. Díky kombinaci paradigmatu, že se města nemají rozlézat do krajiny, poměrně přísného zákona o ochraně zemědělské půdy a snahy společnosti o nějakou větší efektivitu, budou budovy pod velkým tlakem inovací.“
„Za klíčové v budoucím rozvoji Prahy, která má historické, regionální a územní limity, považuji kooperaci se státem a především se Správou železnic na propojení železniční sítě s veřejnou dopravou ve městě. Je to něco, co je dlouhodobě od 70. let zanedbáno a je to významným limitem v rozvoji města.”
„Trendem u kanceláří je Smart Buildings, který se hodně posouvá a kopíruje naše Smart Homes. Veškeré technologie, které najdete v domácnosti, můžete přenést do kancelářských budov.“
„Nedostatek kvalitních kancelářských prostor způsobil to, že po dlouhých letech jsme v Praze spolu s inflací zaznamenali růst nájemného, reálného nájemného dosahovaného nájemci, kteří nemají alternativy, kam se v rámci Prahy posunout. Tím, že by se odblokovala výstavba, by mohlo dojít k tomu, že bude více investičního produktu, více možností pro nájemce.“
„Když se bavíme o městských částech po Praze, problém je trochu někde jinde – něco je příčina, něco je důsledek. Problém je, že územní plánování často abstrahuje od ekonomického významu a dopadu. Při územním plánování zásadním způsobem definujeme budoucí ekonomiku města a jednotlivých lokalit. Pokud bychom více mysleli na tento moment, tak by nám lépe vycházel mix všech jednotlivých částí nebo funkcionalit, které v té dané lokalitě mají být. Pokud by se tento ekonomický rozměr územního plánování propojil ještě se změnou rozpočtového určení daní, tak by města, městské části, politici byli motivovaní podporovat rozvoj v té „své“ lokalitě.“
„Jen v Praze zmizelo 600 hektarů průmyslu: Smíchov, Anděl, Kolbenova, Poděbradská. Můžeme jmenovat opravdu desítky lokalit, kde byl průmysl, dnes je tam smíšená stavba a nikoho by nenapadlo, že by tam měl stát průmysl. Ale ten průmysl se musel někam vystěhovat, typicky šel k tepnám, k dálnicím, které jsou kolem Prahy.“
„Výrazným projektem, kterým se teď zabýváme, je projekt okolo pražského hlavního nádraží, Masaryčky a Florenc 21. Jsou to všechno projekty, které mají ambici, že na tu delší vzdálenost, na tu „delší“ dopravu jsou v dochozí vzdálenosti přímo napojené na železnici a lokální dopravu vlastně téměř nepotřebují, nebo jen v omezené míře. A to si, myslím, je pro město velmi pozitivní.“
