Současný povolovací proces je dlouhodobě jednou z hlavních brzd výstavby. Projekty procházejí složitým systémem stanovisek a vyjádření, často se opakovaně posuzují stejné otázky a do procesu vstupuje velké množství úřadů na různých úrovních. Výsledkem je prostředí, kde povolení stavby není otázkou měsíců, ale let.
Ani stavební zákon z roku 2021, navzdory několika novelám, tento stav zásadně nezměnil. Česká republika tak zůstává jednou z nejpomalejších zemí v Evropě, pokud jde o povolování staveb. Nejde přitom jen o rychlost, ale i o předvídatelnost – investoři často nevědí, kdy a za jakých podmínek projekt projde.
Změnu má přinést připravovaná novela stavebního zákona schválená vládou v prosinci 2025. Její ambicí je zásadně přestavět celý systém povolování – zjednodušit řízení, odstranit duplicity a zavést princip „jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko“.
Klíčovým prvkem má být vznik státní stavební správy v čele s Úřadem rozvoje území. Ten by měl převzít rozhodování od roztříštěné sítě úřadů a omezit prostor pro obstrukce, včetně často namítané systémové podjatosti. Změny se dotknou i samotného procesu: část závazných stanovisek má zmizet nebo se proměnit ve vyjádření a úřady mají nově hledat spíše podmínky, za kterých lze stavbu povolit, než důvody, proč ji zamítnout.
Výrazné zjednodušení má nastat i u velkých projektů bydlení. Stavby s podlahovou plochou nad 10 000 metrů čtverečních budou nově považovány za projekty ve veřejném zájmu a povolovány v jednom stupni.
Metropolitní plán: odpověď na otázku, kde stavět
Metropolitní by měl nahradit zastaralý územní plán z 90. let a stanovit jasná pravidla pro výstavbu do poloviny století.
Jeho hlavním principem je změna směru růstu: místo rozšiřování města do krajiny má dojít k intenzivnějšímu využití vnitřních rezerv.
Klíčovou roli mají sehrát brownfieldy – tedy bývalé průmyslové a nevyužívané areály, které mohou nabídnout prostor pro nové čtvrti včetně občanské vybavenosti. Praha by se tak měla více zahušťovat, v některých lokalitách i do výšky, a přiblížit se konceptu „města krátkých vzdáleností“.
Bez souhry změny nepřijdou
Ani jeden z těchto kroků ale sám o sobě nestačí. Metropolitní plán sice určí, kde je možné stavět, ale bez funkčního povolovacího procesu zůstanou tyto možnosti jen na papíře.
Skutečný posun může nastat pouze tehdy, pokud se oba nástroje podaří sladit – legislativně i v praxi. Teprve kombinace jasných pravidel a funkčního rozhodování může omezit nejistotu, která dnes výstavbu brzdí.
Rok 2026 pravděpodobně nepřinese okamžité řešení bytové krize. Deficit vznikal desítky let a jeho odstranění bude dlouhodobý proces. Může ale ukázat, zda je Praha schopná změnit způsob, jakým o výstavbě rozhoduje. Potenciál přitom nechybí – ani v projektech, ani v kapitálu, a investoři si toho jsou dobře vědomi.
Zdroj: Eversheds Sutherland
