Alena Müllerová, bnt attorneys in CEE
Legislativní řešení, které po nezbytně nutnou dobu umožní úředníkům stavebních úřadů vyřizovat žádosti podané podle nového stavebního zákona a vést navazující povolovací řízení hybridním způsobem, tj. za použití procesů a systémů, které úředníci znají a ve kterých konec konců stále ještě zpracovávají žádosti podané do 30.6.2024, je myslím dobrým řešením. Zda a zejména kdy MMR nakonec skutečně předloží plně funkční systémy, které reálně povedou ke zrychlení a zjednodušení povolování staveb, bohužel nyní můžeme jen odhadovat.
Neúspěšný pokus digitalizovat stavební řízení nesmí vést ke konci digitalizace jako takové. Je dobře, že se nyní sundaly růžové brýle, a v naprosté nahotě vidíme, že systém nefunguje. Je především potřeba co nejrychleji odstranit právní nejistotu, kterou pokus Ivana Bartoše do světa povolování přinesl, a to jedině cestou rychlé legislativní změny. Ta by, nicméně, neměla znamenat konec digitalizace, ani odstup od digitální cesty podání a vyřízení – jen by měla umožňovat postupovat alternativními cestami tam, kde záměr legislativce po cestě digitální selhává v důsledku nezdařené realizace. Pozor je potřeba dát také na zenové zákony, kterých se taková změna musí také dotknout. A zapomenout bychom neměli ani na Národní geoportál územního plánování, který je na tom ještě o něco hůře, než samotné DSŘ. Vývoj a nápravu systémů musí být prioritou – pokud měla digitalizace efektivně využít zmařené naděje na skutečné rychlejší stavební povolování – tedy měla být jakousi cenou útěchy, potom nezbývá, než doufat, že se tak brzy stane.
