Green Deal, Taxonomie, ESG … a my

V České republice je dnes 2,5 milionu nejrůznějších budov. To v souhrnu představuje přibližně 600 milionů čtverečních metrů plochy a majetek v hodnotě bilionů korun. A také 35 % emisí škodlivých látek, které Česko vyprodukuje. I z toho je patrné, jaký význam mají pro výstavbu a stavění vůbec unijní aktivity vyjmenované v titulku (a řada dalších), ať už mají povahu deklaratorní, či imperativní.

Poslední konference remspace, pořádaná ve spolupráci s Centrem pasivního domu pod názvem „REAL ESTATE MARKET: města, budovy a energie“, zřetelně ukázala, že požadavky udržitelnosti a ochrany životního prostředí jsou u nás jasné co do obsahu a cílů, ale méně to platí pro cesty a nástroje jejich realizace a dosažení. „V tomto ohledu jsou problémem nikoli vždy ideální legislativa, současná geopolitická situace a v oblasti ekonomiky zejména rostoucí úrokové sazby,“ konstatuje Olga Kaizar ze společnosti Deloitte.

Konference nicméně ukázala, že praxe výstavby je na zelenou ofenzívu připravena. Ale na leccos prostě naráží. Typicky je to už zmíněné právo – jako pars pro toto stačí uvést platné požární normy, které brání jak rozvoji elektromobility, tak širšímu využití dřeva coby stavebního materiálu. A je také namístě dodat, že zatímco stavební zákon už máme, na ten energetický, klíčový zase pro rozvoj komunitní energetiky, se stále čeká.

Udržitelné úvěrování

Na druhou stranu i přes současné závažné problémy hospodářské i politické zjevně nescházejí finance – samotná Unie počítá v dohledné době s výdaji v řádu stovek miliard eur a například u nás i přes značné rozpočtové potíže stát loni jenom budování OZE podpořil částkou 4,9 mld. Kč. Je to důležité o to více, že dosud je ekologie v našich podmínkách „drahá“, je třeba si za ni připlatit. To na zmíněné konferenci potvrdil například Jan Hruška ze společnosti Skanska Residential, která v pražských Radlicích připravuje čtyřpatrovou stavbu už nyní proslulého „Dřeváku“: dřevostavba – ideál udržitelnosti ve stavebnictví – je zatím dražší než standardní budova.

Peníze tedy budou při realizaci politiky udržitelného rozvoje pochopitelně hrát nanejvýš významnou roli, a tím pádem i banky. I ty už deklarují připravenost na zelenou budoucnost. „Banky budou úvěrované projekty hodnotit nejen z hlediska ekonomického či finančního, ale i za pomoci parametrů ekologických a energetických,“ říká Matúš Púll z České spořitelny. Byť podle něj v současnosti „zelené úvěry“ zatím nejsou nijak zvýhodňovány, finanční instituce zjevně jsou a napříště ještě více budou jakousi převodovou pákou požadavků udržitelnosti do oblasti výstavby a investic vůbec – celých 90 % investic je realizováno právě s bankovním úvěrem.

Budoucnost s AI

Se zelenou politikou se ale budou muset vypořádat všechny obory. Včetně architektury, na což na konferenci upozornil Jiří Oslizlo ze společnosti Agrop Nova: „Požadavek minimalizace ekologických škod vyžaduje především architektonickou umírněnost projektů současně s jejich energetickou kvalitou a ekonomickou únosností.“ Podle architekta Michala Šourka z ateliéru MS architekti se u nás ovšem zatím hlavní důraz klade na ještě nedávno opomíjenou kvalitu veřejných prostor. Současně poukázal na možnosti, které stran dosažení potřebné kvality stavebních projektů nabízejí nástroje umělé inteligence: „V praxi při přípravě projektů využíváme informace, jejichž počet se pohybuje v řádu tisíců. Umělá inteligence by při jejich optimalizaci ale byla schopná zpracovat takové množství informací, které by se počtem pohybovalo o dva i tři řády výš. Co zatím schází, to je ovšem právě open-source databáze.“

Zelená komunikace

Kapitolou samu pro sebe je komunikace environmentální politiky, respektive udržitelnosti, směrem k veřejnosti. Nelze totiž říci, že ta by ji přijímala bez výhrad, čemuž samozřejmě značně přispívají aktuální ekonomické potíže a probíhající geopolitická krize. Tvrzení, která unijní politiku udržitelnosti považují za „zelené mesiášství“ či „utopický sociální konstrukt “, nejsou tak vzácná a rezonují nejen v médiích, ale i v politické a odborné sféře, byť tam nikoli tak explicitně – tomu některé nepříliš realistické bruselské vize dost napomáhají. Je nicméně zřejmé, že i na tomto poli bude prosazení celkově nezpochybnitelného požadavku udržitelnosti dalšího společenského a ekonomického rozvoje vyžadovat ještě hodně práce a energie. Osvěta bude ostatně zapotřebí i pro každodenní praxi. Jak upozorňuje Zdeněk Zikán ze společnosti Atrea: „Skutečně zelené budovy potřebují kvalifikované uživatele! Musíme se naučit, jak v nich žít!“

Petr Bým

Hlavní partneři

Partneři