Jak vnímáte potenciál colivingu v Brně? Je podle Vás město připravené na tento typ bydlení – a pokud ne, co mu chybí?
Coliving má v Brně velký potenciál, protože tu je koncentrovaná mladá populace – nejen studenti, ale i lidé po škole, kteří už pracují, ale ještě neřeší vlastní bydlení. Město zatím postrádá větší institucionální projekty nájemního bydlení, a právě coliving by mohl tuto mezeru vyplnit. Aby se rozvoj nastartoval, je potřeba větší otevřenost investorů a také jasnější regulační rámec, který podpoří nové formy bydlení, jak vidíme v zahraničí.
Zásadní také je, aby architekti dokonale znali typologii, protože jinak dochází k tomu, že se poslední dobou objevují na trhu tzv. mikrobyty, které jdou sice naproti poptávce mladých singles, ale bez komunitních funkcí v rámci colivingu postrádají smysl s ohledem na případnou socializaci jejich obyvatel.
Brno je často zmiňováno jako město mladých lidí a studentů. Mohou tak přirozeně vznikat nové typy sdíleného bydlení?
Ano – a to nejen díky mnoha veřejným i soukromým univerzitám. Brno přitahuje i technologické firmy a start-upy, které sem lákají mladé profesionály z celého Česka i zahraničí. Tito lidé ocení flexibilitu, kterou coliving nabízí, a přirozeně vyhledávají prostředí, kde se mohou setkávat, spolupracovat a trávit kvalitní volný čas.
Jaké typy lokalit v Brně považujete pro vznik colivingu za nejvhodnější? Jsou to centra městských částí, brownfieldy nebo třeba kampusové zázemí?
Každá z těchto možností má své výhody. Blízkost centra a samotných univerzit znamená snadnou dostupnost služeb a kulturní nabídky. Brno navíc poslední dobou zažívá stavební boom v prostředí nevyužitých brownfieldů – Dornych, Trnitá, areál Zbrojovky, Nové Sady či brownfield na území bývalé Jaselské kasárny – které umožní vytvořit nové čtvrti překypující životem. Klíčovým pro každý projekt je pak dobrá dopravní dostupnost a napojení na městskou infrastrukturu.
Věříte, že coliving může být odpovědí na zhoršující se dostupnost bydlení, nebo jde spíš o doplněk pro specifickou cílovou skupinu?
Coliving sám o sobě nevyřeší dostupnost bydlení pro všechny, ale pro určitou životní etapu přibližně do 35 let a pro cílovou skupinu studentů a tzv. mladých profesionálů je ideálním řešením. Nabízí vyšší kvalitu života než sdílené byty, které dnes mladí lidé často volí z nutnosti, a zároveň umožňuje investorům efektivně využít prostor.
Je to tedy spíše doplněk k širší nabídce bydlení, ale doplněk, který reaguje na aktuální potřeby generace, jež nechce být svázána hypotékou. Navíc vidíme na řadě příkladů ze zahraničí, že coliving začíná být zajímavým i pro seniory s ohledem na pocit osamělosti, který řada seniorů bohužel zažívá.
Perspektiv navrhuje nejen stavby, ale i jejich atmosféru a způsob, jak se v nich žije. Co je podle Vás klíčem k tomu, aby coliving nebyl jen sdílený prostor, ale skutečně fungující komunita?
Klíčová je kvalita architektonického návrhu i správy. Nestačí vytvořit sdílené prostory – musí to být prostory, které lidé opravdu chtějí používat. Dobře navržený lounge, velká komunitní kuchyně s jídelnou, či dokonce fitness s bazénem nebo coworking propojují obyvatele přirozeně. Druhou částí je profesionální správa, která se stará o čistotu, funkčnost a organizaci komunitních aktivit.
Jen kombinace těchto prvků dokáže proměnit coliving z „bydlení se společnou kuchyní“ v prostředí, kde vznikají skutečné komunity. V návrhu dobrého colivingu se pak počítá s různou mírou vztahu mezi soukromým a veřejným – například coworking v přízemí budovy mohou využívat i lidé, kteří v objektu nebydlí a jiné funkce jsou pak čistě pro obyvatele objektu.
remspace
