Praha patří k nejdražším městům Evropy — po boku Amsterdamu. Mladí Pražané by museli ušetřit průměrně 13,5násobek svého ročního hrubého příjmu, aby dosáhli na vlastní bydlení. Výsledkem je, že téměř 70 % lidí do 35 let zde žije v nájmu. Ani Brno a další krajská města ale nenabízí zásadně lepší podmínky – v Brně se spoléhá na soukromý nájem přibližně 56 % mladých domácností.
Lepší situace panuje v menších městech a na venkově, kde ve vlastním bydlí až dvě třetiny mladých. Důvodem nejsou jen nižší ceny, ale i to, že v obcích často vůbec není co si pronajmout. Přesto i zde rozhoduje rodinné zázemí – bez mezigenerační podpory se mladí ke koupi domu nedostanou.
Mladý člověk bez zajištěných rodičů tak dnes prakticky nemá šanci. Hypotéku nedostane bez základního kapitálu a platu přesahujícího 90 tisíc čistého, což je mimo realitu většiny mladých domácností. „Chceme žít ve společnosti, kde mladým nedáváme šanci zapojit se do trhu s bydlením?“ ptal se Marek Blaha, CEO iniciativy Dostupné bydlení České spořitelny, na konferenci remspace.
Podíl domácností žijících v nájmu v Česku sice stále nepřesahuje čtvrtinu, u mladých je ale situace zcela odlišná. Náklady na nájem často spolykají většinu příjmů. A i když mladé rodiny někde bydlet musí, na vlastní bydlení jim nezbývá prakticky nic – ať už jde o peníze, nebo prostor na hypotéku. Vysoké ceny bydlení v Česku fungují obdivuhodně ve prospěch vlastníků. „Vlastníkům nemovitostí, kteří představují až 80 procent tuzemské populace, vysoké a dál rostoucí ceny vyhovují – zhodnocují se jim a mají i pocit, že tak bez námahy bohatnou,“ vysvětluje ekonom Daniel Münich.
V nadcházející dekádě se očekává výrazný mezigenerační transfer majetku. Přes 367 tisíc bytů a téměř půl milionu rodinných domů dnes vlastní lidé starší 70 let. Mnoho z těchto nemovitostí se tak v příštích letech dostane do rukou mladší generace. Zní to nadějně, realita je ale složitější.
Děděné nemovitosti se často nachází na místech, kde mladí lidé kvůli práci nebo škole žít nechtějí – nebo nemohou. A i když je prodají, výnos často nestačí na koupi bytu ve větším městě. Větší města nabídku nemovitostí zvládnou vstřebat, pro středně velká města to může znamenat zpomalení růstu cen. Malá města ale budou mít problém vůbec s tím, co s tímto nárůstem nabídky dělat. „Za deset let se tak může významně změnit vztah mezi nabídkou a poptávkou,” říká analytik Milan Roček.
Podle analytičky České spořitelny Terezy Hrtúsové nejsou problémy mladých vyřešitelné jen stavebními reformami. Bytový fond neodpovídá poptávce ani demografickému vývoji. „Neexistují mechanismy či omezení pro nákupy nemovitostí občany v rámci i mimo EU. Investiční byty také často zůstávají prázdné. Pouhá změna v oblasti stavebního řízení dostupnost důstojného bydlení pro mladé pracující rodiny nezajistí,“ upozorňuje.
Zdroj: e15, konference remspace
remspace
