Leoš Anderle (Sekyra Group), připomněl, že územní plán není jen mapou funkcí, ale především nástrojem pro dlouhodobý urbanistický a demografický rozvoj: „Územní plán je z podstaty urbanistický dokument. Řeší vybavenost města, infrastrukturu, vazby jednotlivých čtvrtí. Pod ním je obrovské množství analýz, které se promítají i do plánovacích smluv.”
Zároveň zdůraznil, že současné plánování navazuje na mnohaleté „zanedbané“ období: „Existovaly tisíce změn územního plánu, které čekaly roky na další krok. Ten dluh bylo potřeba odbourat. Dnes je situace jiná – u velkých území, jako jsou Holešovice–Bubny, už máme dokreslenou budoucí vizi. Teď je otázka, zda se podaří udržet politickou vůli a proces dotáhnout.“
Václav Novotný (IPR) reagoval tím, že problém Prahy nespočívá v jednom nástroji, ale v množství subjektů, které do procesu vstupují: „Máme tu město, městské části, státní správu. To ten povolovací proces brzdí. Je načase omezit počet aktérů, kteří mohou zasahovat.“
Další spornou částí debaty byl stupeň konkrétnosti Metropolitního plánu. Zatímco Jan Řežáb (JRD) ocenil, že některé pozemky město přímo vybízí k vyšší míře využití, Tomáš Běhounek (bnt attorneys in CEE) upozornil na opačný extrém: „Plán jde jinou cestou – spíše zobecňuje, než konkretizuje. Investor, který do území vstupuje, by měl ideálně vědět, co má stavět. A touhle cestou nejdeme.“
Podle něj je zároveň problematické, že se od developerů očekává, že veřejné prostranství vystaví jako první: „Proto jsou některé lokality rozestavěné tak nešťastně. Je otázkou, proč by měl soukromý investor nést veškeré náklady od počátku.“
Metropolitní plán však podle Zdeňka Völfa (MhmP) otevírá zásadní potenciál: „Vymezuje prostor pro zhruba 350 tisíc bytů. Je to obrovské číslo. Mrzí nás, že jednání s Ministerstvem kultury dopadlo tak přísně, zejména v otázce výstavby do výšky. Ale plán dává nástroj ke společenské diskuzi.“
Výškový rozvoj naráží také na dopravní limity. Václav Novotný zdůraznil, že „100 metrů výšky samo o sobě není problém — problém jsou parkovací minima.“ Když se staví věže, musí se zároveň stavět kapacitní garáže, a tím se rozsah projektu roztahuje v ploše. „Městské části většinou chtějí co nejvíc parkovacích míst. Pokud se to nepodaří změnit, věže se stanou solitéry a město krátkých vzdáleností nebude fungovat.“
Zdeněk Völfl k tomu doplnil, že Metropolitní plán sice nemůže měnit pražské dopravní předpisy, ale přináší nový princip: pokud developer vedle projektu postaví parkovací dům, nebude mu to započítáváno do HPP. „To mění motivaci. Přistavit parkovací dům najednou přestává být ekonomická sebevražda,“ uzavřel.
Zdroj: remspace Konference Real Estate Market Autumn 2025
remspace
