Stavební zákon měl přinést větší přehlednost a urychlit řízení, místo toho přinesl komplikace. Tak vidí změnu legislativy architekt Jan Kasl. Spíše než po revoluci volá po systematickém a praktickém přístupu. Jedním z kroků by podle něj mělo být sjednocení stavebních úřadů: „Musíme dělat komplexní stavební úřady,“ říká.
Podle Jana Kasla je nutné chápat výstavbu jako komplexní proces, kde se musí řešit i veřejný prostor, infrastruktura, školy, parky, zeleň – nejen byty. K tomu slouží kontribuce a regulační plány. Nekritizuje je, naopak hájí kontribuce jako nutný nástroj pro financování veřejného prostoru – upozorňuje, že jsou nezbytné, protože města nemají příjmy na nekomerční výstavbu, přestože se od nich očekává údržba a rozvoj veřejného prostoru.
„Intenzifikace sídel je ještě bolavější téma, protože stavíte někomu před zahrádkou, byť tím lépe využíváte sídlo, zvyšujete a zintenzivňujete zástavbu,” pokračoval Jan Kasl. Při zvýšení a intenzifikaci výstavby se území využívá ke svému maximálnímu potenciálu. Jedním z častých omylů je podle Jana Kasla snaha učinit z územního plánu příliš detailní dokument. „Územní plán má být obecný, má nastavit principy. Detaily pak řeší územní studie a zastavovací plány,“ dodal.
Digitalizace stavebního řízení je podle Jana Kasla nutná, ale je potřeba pracovat s rozumným časovým rámcem. „Nikdo netuší, co bude například za šest let. Umělá inteligence může posunout celý systém na úplně jinou úroveň, takže plánovat digitalizaci s takovým výhledem téměř nelze,“ kritizuje Jan Kasl současný přístup státní správy.
Jeho důvěra směřuje k metropolitnímu plánu Prahy, který považuje za zásadní krok. Současně ale upozorňuje, že bez regionálního plánování v rámci pražského metropolitního regionu – tedy oblastí jako Jesenice, Kladno nebo Roztoky – se celková proměna neuskuteční. „Vztah mezi regiony a Prahou je absolutně neřešený,” vysvětluje.
remspace
