Glosář E. Forejta: Vedro ve městě aneb o potřebě věží (díl druhý)

Na obsah svého minulého glosáře o letních vedrech navazuji úvahou o přicházejícím horku v oblasti nájmů bytů. Přiznejme si, že nájemní bydlení je trend, za který se v našich končinách mnohdy skrývá ekonomická nedostupnost bydlení vlastnického.

Jenže ono se to má tak, že nájmy bytů, takové ty neinstitucionální, lidsky řečeno nájmy těch bytů, co někdo koupil pro své děti a prozatím je pronajímá, nebo si přes ně dělá pojistku na důchod, v kterém by jinak s nadsázkou nejspíš nepřežil, do jisté míry musí reagovat na výši úroků hypoték. Řezník Krkovička, tedy fyzická osoba, majitel bytu a pronajímatel v jedné osobě, většinově potřebuje, aby nájem pokrýval splátky jeho hypotéky. Ta nám ale značně stoupla, a tak na poli opěvovaného dostupného bydlení v nájmu i starších bytů může při hypotečním závanu od ČNB brzy být docela pěkně horko.

Ti, kterým končí fixace, jednoduše budou řešit, jak značně vyšší měsíční splátky hypotéky pokrýt a zdražení nájmu je tak nasnadě. Tomu všemu navíc napomáhá drahota ve výstavbě novostaveb, kdy vzorec drahá stavba bytu = dražší koupě bytu = vyšší nájem, jednoduše dává prostor růstu cen nájmu na sekundárním trhu, až kam to nájemce unese.

I zde se mi vkrádá myšlenka na lék obojího horka, tedy od sluníčka i z nájmů, a to efektivnější výstavbou. Ale nesmíme se dál držet tolik při zemi. A to nemyslím jen výškově. Čeho je málo, to je drahé, ostatně to už asi dnes chápe každý. Z velké části je řešením právě vyšší a denzitní výstavba, ale můžeme si pomoci ještě více. To bychom ale museli změnit přetrvávající paradigma přeochrany spotřebitele, jemuž chce systém norem, doporučení, nařízení apod. dodat ideální, univerzální, jednotný a superbáječný (nad)standard bytu, který však vede ke značné neefektivitě a drahotě plánování a výstavby samotné. Rozmanitost se v takovém světě vytrácí a s ní i možnost reagovat jen na reálné potřeby a možnosti daného typu uživatele. S jistou mírou nadsázky systém vyrábí toliko ideální, žel i drahý byt, že na něj nakonec budeme většinově toužebně hledět ze stanu na louce, kde snad nájmy za místo ještě chvilku vydrží.

Právě proto je čas bytové krize podle mého ideální pro přehodnocení zaběhlých „pravd“. Co zkusit zvážit, zdali chladnomilci a noční tvorové nemohou mít klidně byty orientované čistě na sever a neřešit okolní hluk, když už jsou v bytě jen na klidnou noc. Nebo třeba školáci a mládežníci hledící především na cenu, a to i za cenu menšího okna, když už stejně tráví nejvíc času venku ve společnosti. Anebo prarodiče s častými potřebami bezbariérových „celodenních bytů“. A co ti, kdo by opravdu skončili na ulici – ti určitě nepohrdnou ani sníženým přízemím, které sice není ideální, ale je prostě lepší než výduch z metra. Co zkrátka zkusit nezatěžovat byty tím, co v nich daný typ uživatele nutně nemusí mít, a naopak je adaptovat na jejich potřeby, ale i možnosti. Myslím, že efektivita a z ní plynoucí dostupnost, okořeněná špetkou touhy jednotlivce růst a dostávat se výš za lepším, dochucená osobní odpovědností při výběru, kde a jak bude bydlet, zní jako docela fajn recept na pozitivní posun jak jednotlivce, tak společnosti.

Autor je ředitelem pro obchod ve skupině Passerinvest.

O developmentu měst, územním plánování a dalších tématech budeme diskutovat na 22. ročníku konference Real Estate Market Autumn 2023, která se bude konat 8. 11. 2023 ve Spojce Karlín.

Hlavní partneři

Partneři