„Po 22 letech se schválil nový územní plán a v Brně se staví o sto šest,“ uvedla náměstkyně primátorky Karin Podivinská. Zároveň však přiznala, že výhled není zcela jistý: „Jak to bude za deset let, nevíme. Doufáme, že bydlení bude dostatek, že si vysoké školy postaví koleje pro svých 100 tisíc studentů, ale je potřeba neopomenout dopravu – a já doufám, že už budeme mít minimálně ve výstavbě severojižní kolejový diametr.“
Brno spravuje 28 tisíc obecních bytů, což je po Praze nejvíc v Česku. Přesto aktuálně eviduje 10 tisíc žádostí. Podle Karin Podivinské je to důsledek i starších rozhodnutí: „Velký škrt přes rozpočet udělala před lety privatizace obecních bytů, což si dnes myslíme, že je škoda.“
Město nyní reaguje investicemi do výstavby – ve výstavbě je přes 1 500 obecních a družstevních bytů, cílených především na mladé rodiny. Podle Petry Vítkové, ředitelky Realitní společnosti města Brna, jde například o projekt na Kamenném vrchu: „V rámci jednoho z družstev vznikne 334 bytů za nákladové ceny, okolo 100 tisíc korun za metr. Jsou to krásné a atraktivní byty, ale určeny výhradně k trvalému bydlení. Zájem je obrovský – kombinují lásku Čechů k vlastnickému bydlení s reálnou možností získat byt do osobního vlastnictví po splacení úvěru.“
Výhodnost družstevního bydlení je podle Petry Vítkové nejpatrnější u větších bytů. „U 100 metrového bytu je ten rozdíl oproti tržní ceně největší. Splátka by měla být zhruba 35 tisíc měsíčně bez energií – přesto je o tyto byty velký zájem,“ doplnila. Město přitom počítá s tím, že tyto projekty budou dlouhodobě přispívat do rozpočtu – mimo jiné i tím, že obyvatelé budou v Brně trvale hlášeni. „Každý trvale žijící nám přinese 35 tisíc korun ročně. Když postavíte nové byty, ale nikdo se nepřihlásí k trvalému pobytu, tak město z toho nemá ani korunu, ale musí investovat do škol, školek, infrastruktury,“ vysvětlila Karin Podivinská.
Na to navázal Viktor Mejzlík z GarantovanyNajem.cz: „Vidíme, že zanedbatelné množství nájemníků si v podnájmu dá trvalé bydliště. Jeden z pohledů je, že je to démonizované z pohledu majitelů – ti si to nepřejí a podnájemníci to vědí. Chybí tam nějaká motivace, proč si v nájmu dát trvalý pobyt.“
Družstva nestačí, bez masivní výstavby se ceny nesníží
Kritičtější pohled na dynamiku výstavby přinesl Marek Vinter z Asociace brněnských architektů a stavitelů: „Kvitujeme, že se město snaží stavět byty pro skupiny, které neobslouží trh, ale dostupnost bydlení se tím nezlepší – jsou to malá čísla. Deficit v Brně je tak velký, že bychom potřebovali stavět 3 – 4 tisíce bytů ročně.“ A dodal: „Ty byty, které se postaví díky novému územnímu plánu, můžeme čekat za šest až deset let. Mají tak obrovské zpoždění, že dostupnost bydlení rychle nevyřeší.“
Na strukturální překážky výstavby upozornil i Petr Ondrášek ze Státního fondu podpory investic. „Stavebnictví a bytová výstavba má velkou setrvačnost – sklízíme, co se zaselo v předchozích letech. Dnes máme žádosti na programy dostupného bydlení za 20 miliard, ale alokace byla jen 7 miliard. Přijímání žádostí muselo být dočasně přerušeno.“ Petr Ondrášek zároveň vyzval k větší spolupráci mezi obcemi a developery: „Chceme, aby pojem developer nebyl pro obce sprosté slovo. Pomáháme s projekty za 60 miliard, hlavně v oblasti infrastruktury, a snažíme se, aby obce měly kapacity projekty připravit.“
Na jiný segment bydlení – coliving – upozornil architekt Ján Antal ze Studia Perspektiv: „Coliving je fenomén univerzitních měst, dává studentům komfort, ale neřeší bytovou krizi. Je to produkt pro developery, ne pro město. Studenti tam bydlí semestr, dva – město z nich nemá peníze.“ Připomněl ale, že poptávka po studentském bydlení roste a v některých projektech se s colivingem počítá, třeba v Praze, Brně nebo Olomouci.
V závěru panelu zazněla výzva k odvaze. „Je potřeba říct nahlas, že jsme na tom nejhůř v Evropě. Potřebujeme ambiciózní město, které uvolní regulace a podpoří výstavbu – jinak se dostupnost bydlení nezlepší,“ shrnul Marek Vinter. Podle něj by Brno mělo uvažovat i nad revizí daňového systému, například zavedením dědické daně nebo reformou daní z nemovitostí.
