„Myšlenka dobrá: konečně máme pravidla,” řekl Tomáš Vavřík, CEO společnosti Domoplan. Podle něj je přijetí nového územního plánu pro Brno zásadním krokem, který byl „potřeba jako sůl“. Zároveň však upozorňuje, že je příliš brzy na hodnocení jeho dopadů.
Zásadní rozdíl oproti předchozímu plánu přiblížil Pavel Šemora z Kanceláře architekta města Brna: „Rozdíl mezi starým a novým územním plánem – developeři a stavebníci se s tím už seznamují – je v přístupu ke strukturám zástavby ve výšce. Chceme výškové budovy sledovat v rámci dalšího rozvoje města a ucelený přístup k zástavbě, která na sebe má navazovat nejen v rámci uličních prostorů, ale i celých lokalit.“
Podle Michala Sedláčka z Brněnských komunikací je nový územní plán šancí konečně rozvinout město směrem dovnitř a nabídnout nové bydlení pro současné i budoucí obyvatele. „Počet obyvatel od roku 1990 je stejný nebo mírně klesl, právě proto, že se tu moc stavět nedalo. Každý den dojíždí do Brna 100 tisíc lidí. Bylo by dobré, kdyby z těch sto tisíc, kteří každý den do Brna dojíždějí, tu padesát tisíc mohlo bydlet. Územní plán v tom určitě pomůže,“ řekl.
Starosta městské části Brno-Židenice Petr Kunc ocenil nové nástroje, jako je možnost regulace povinných parkovacích míst: „My jsme jako městská část jediná, která ho chtěla snížit. Jsou to sice drobnosti, ale pro desítky a stovky lidí to znamená, že mohou vytvořit místo pro bydlení místo parkovacího stání.“
Výrazná změna spočívá i v posílení role plánovacích smluv mezi městem a developery. Právník a konzultant Martin Fadrný z Frank Bold Advokáti připomněl inspiraci z Prahy: „V Praze vzniká nový formát spolupráce – vzniká soukromý regulační plán, kde městská část i developer řeší infrastrukturu, předpoklady výstavby, novou čtvrť. Výhodou je zvyšující se právní jistota, která umožňuje do lokality investovat.“
„Územní plánování je nástroj jak urbanistický, tak ekonomický. To je u nás trochu problém, protože hospodářství není nijak kodifikované ve stavebním zákoně,” řekl Jaroslav Klaška z Ministerstva pro místní rozvoj, a pokračoval: „A budeme se snažit připravit nějakou reformu územního plánování a to včetně ekonomických souvislostí a hospodářských nástrojů. Územní plánování určitě je také hospodářský nástroj a má přímý vliv na hospodářský rozvoj, HDP apod.”
Tomáš Vavřík ocenil fakt, že plán konečně nastavuje jasná pravidla – pro developery klíčový rámec, který určuje co, kdy a za jakých podmínek lze stavět. „Dejme mu chvilku čas, aby ukázal svoje chyby, které v něm určitě budou,“ dodává. Tomáš Vavřík zároveň vítá základní vize dokumentu – podporu výškové výstavby, ochranu městské zeleně i ambici vytvořit z Brna opět plně integrované město. Význam nového územního plánu podle něj spočívá také v tom, že může přilákat silné investory do transformačních lokalit: „Je zásadní, aby sem přišli velcí investoři, kteří z těch brownfieldů udělají něco krásného – třeba nádraží, to jsou projekty světových měřítek.“
Zazněla však i ostrá kritika fungování povolovacího procesu, jehož délka i komplikovanost zásadně brání realizaci projektů. „Když se podíváte na průměrný povolovací proces v Praze, tak ten trvá 8–9 let. A i když projekt plně odpovídá územnímu plánu, povolování trvá klidně šest let,“ uvedl Radoslav Sovják z Národního centra Stavebnictví 4.0. „Problém je NIMBY, s tím už ale developerská společnost umí komunikovat. Jako největší problém bylo dané lokální politikaření – kontribuční smlouvy, věci, které hrozně protahují samotné povolování, které je úplně v souladu s územním plánem,” dodal.
Všichni diskutující se shodli, že bez silnějších kompetencí obcí, transparentních pravidel a systémových změn v povolovacím řízení zůstane rozvoj Brna pod tlakem. Jak uvedl Pavel Šemora, Brno nyní připravuje změnu č. 1 územního plánu a zároveň sleduje dobrou praxi v jiných městech, například v Praze.
Panelová diskuze ukázala, že nový územní plán je zásadním krokem kupředu. Zda se podaří naplnit jeho potenciál, bude záviset na schopnosti všech aktérů – města, státní správy i soukromého sektoru – najít společnou řeč a funkční nástroje pro společný rozvoj města. Jak trefně poznamenal Tomáš Vavřík: „Z bytové politiky se stalo sexy téma. Vrátil bych se zpátky na zem a dal bych tomu trochu čas. Největší problém bytové výstavby a dostupného bydlení je to, že je to vícegenerační záležitost – a s měnící se politickou reprezentací se to pořád vrací na začátek.“
