Společnost CENTRAL GROUP pravidelně zpracovává pololetní analýzy stavebnictví a bytového trhu a v rámci vlastní iniciativy připravila materiál, jak zlepšit dostupnost bydlení v Česku – s důrazem na fakta, mýty i zahraniční zkušenosti. Dušan Kunovský zdůrazňuje, že materiál nestaví na vizích, ale na datech. „Snažíme se, aby to, co říkáme, to, na čem stavíme, nebyla pouze vize, ale abychom maximálně vycházeli z dat a z praktického pohledu,“ řekl.
Za třicet let existence dokončil CENTRAL GROUP přibližně 20 tisíc bytů. Aktuálně má rozestavěno 3 200 jednotek a v přípravě dalších zhruba 4 000. „Je to skutečně rekordní rok – jak v nákupech, tak v prodejích i ve výstavbě,“ uvedl Dušan Kunovský. Přesto firma výstavbu odkládá. Důvodem je právě přehřátí trhu a předraženost stavebních zakázek. „Nedaří se jen nám, daří se obecně celému trhu. I přesto vidíme nutnost konsolidace trhu,“ popsal situaci.
Cenový vývoj podle Dušana Kunovského potvrzuje přehřátí trhu. „Ceny bytů v Praze se meziročně zvýšily o 9 %, za deset let o 180 %. Aktuální průměrná cena prodaného bytu je ke 12 milionům korun,“ uvedl. Zdá se, že růst cen nemá strop – a právě proto je nutné hledat způsoby, jak trh stabilizovat. „Poptávka tak zásadně převyšuje nabídku, že to žene ceny nahoru a trh to deformuje.”
Pro téměř polovinu obyvatel Česka je podle jeho slov dostupnost bydlení největším problémem. Příčina je zřejmá: dlouhodobý strukturální nedostatek bytů. „Byty hlavně musí vznikat. Musí se stavět. A je jedno, jestli jsou soukromé nebo veřejné, nájemní nebo vlastnické – hlavně ať vznikají,“ apeluje.
Praha by podle něj potřebovala povolit a postavit minimálně 10 tisíc bytů ročně. Realita je přibližně poloviční – kolem 5 tisíc povolených bytů ročně. „Jen za posledních dvacet let se deficit prohloubil o 100 tisíc bytů,“ upozorňuje. Aktuálně je sice v různých fázích schvalovacích procesů přes 150 tisíc bytů, ty se však často zasekávají na dlouhých povolovacích řízeních. „Čekáme na změnu územního plánu osm let, u brownfieldu deset,“ popisuje zkušenost developera.
„Postupovými kroky jsme se přeregulovali natolik, že stavebnictví přestává být předvídatelné,“ říká. Zároveň dodává, že „Brusel nemůže za všechno“ a že zásadní část problému leží v domácím systému územního plánování a povolování staveb. „Všeobecný konsenzus na změně územního plánu existuje, ale čekáme na ni už sedm let.“
