Za vysokými cenami stojí zejména dlouhodobě slabá výstavba. Předběžná studie Massachusettského technologického institutu (MIT) ukazuje, že v Praze se ročně postaví jen přibližně 2,7 bytu na tisíc obyvatel. Evropský průměr se přitom pohybuje mezi pěti až šesti byty. Tento nepoměr ještě zhoršuje skutečnost, že v letech 2011 až 2021 byla realizována pouze přibližně polovina plánované výstavby. Problém představuje i výrazný nesoulad mezi růstem počtu domácností – zejména těch jednočlenných – a růstem bytového fondu.
Výrazné rozdíly jsou patrné i ve srovnání s jinými evropskými městy. Například Vídeň dlouhodobě uplatňuje propracovanou bytovou politiku, jejímž výsledkem je vysoký podíl nájemního bydlení, stabilní ceny a dostupnost napříč příjmovými skupinami. Mnichov při povolování nových projektů stanovuje kvóty pro podíl cenově dostupného bydlení, obvykle v rozmezí 30 až 50 procent. Helsinky pak uplatňují koncept segmentované výstavby, kdy město jako vlastník pozemků určuje, jaký podíl bude tvořit nájemní, vlastnické a sociální bydlení.
Praha se v posledních letech snaží do bytové výstavby aktivně vstoupit prostřednictvím Pražské developerské společnosti. Ta však dosud nedosáhla významnějšího podílu na trhu. Mnohé městské části navíc často spíše než podporu výstavby uplatňují restriktivní přístup NIMBY (not in my backyard).
Další vývoj cen nemovitostí potvrzuje i aktuální analýza platformy Flat Zone. V druhé polovině roku 2024 přesáhla průměrná cena za metr čtvereční u všech pražských stanic metra hranici 100 tisíc korun. Nejvyšší hodnoty byly zaznamenány v centru města – u stanice Staroměstská činí průměrná cena 246 tisíc korun za m². Vysoké ceny se ale objevují i v tradičně levnějších lokalitách, jako je Roztyly, Černý Most nebo Opatov. Ceny rostou i v okolí plánovaných stanic nové linky metra D, kde developerská aktivita teprve nabírá na intenzitě.
Odborníci se shodují, že ke zlepšení dostupnosti bydlení by přispělo nejen zrychlení stavebního řízení, ale i legislativní zakotvení bydlení jako veřejného zájmu. Jak uvedla Hana Landová z Hospodářské komory, výstavba bytového domu není v současnosti vnímána jako veřejný zájem, zatímco ochrana dřevin na zastavitelném území ano. Podle Jiřího Nouzy ze Svazu podnikatelů ve stavebnictví by bylo rovněž vhodné více využívat městské brownfieldy, které se nacházejí v dobře dostupných částech města.
K tématu se vyjádřil i Ondřej Šaier ze společnosti VERUM capital, podle nějž nelze spoléhat na jediné řešení. Zmiňuje například nutnost zohlednit i normy pro parkování, výšková omezení nebo celkovou flexibilitu výstavby. Dodává, že problémem je i nedostatek pracovních sil ve stavebnictví.
Generální ředitel Skanska Residential Petr Michálek připomněl, že krize dostupnosti bydlení není specifikem pouze Česka. „Téma se řeší všude v rozvinutém světě a nevyřešili ho nikde – ani dotacemi, ani strukturální změnou, protože to není jednoduché téma. Ale jednoznačně po letech debat a diskuzí jsou k dispozici náměty, oblasti a návrhy řešení, jak se ke změně postavit,” dodal.
Zdroje: Hospodářské noviny, ČTK
remspace
