V 70. letech se Kodaň postavila proti dominanci automobilové dopravy. Občanské hnutí zabránilo výstavbě dálničního průtahu centrem města. „A nikdy se nepostavila,“ připomíná Kristian Villadsen. Politická reprezentace následně sloučila odbor dopravy a odbor parků do jednoho celku – vzniklo oddělení veřejného prostoru. Cílem bylo přestat vnímat silnice i prostory dopravy jen jako dopravní infrastrukturu a začít je spolu s parky chápat jako veřejný prostor a prostor pro kvalitní život.
V roce 2007 přijalo město datově řízenou strategii s ambicí stát se „metropolí pro lidi“. Politici si stanovili měřitelné cíle: během pěti let dosáhnout 80% spokojenosti obyvatel, zvýšit počet obyvatel o 20 % a o 20 % navýšit počet lidí trávících čas ve veřejném prostoru. „Když data využíváte jako cíl, stávají se tím i politické cíle měřitelné. V momentě, kdy je něco měřitelné, má politická reprezentace větší snahu toho dosáhnout,” uvádí Kristian Villadsen. Data se tak stala politickým závazkem.
Na počátku tisíciletí přitom demografie naznačovala, že město nebude potřebovat více škol ani školek – mladí lidé odcházeli na předměstí. Paralelně však Kodaň investovala do ulic a kvality veřejného prostoru. Dnes je situace opačná: město řeší nedostatek školských kapacit, protože rodiny zůstávají v centru.
65 % cest po Kodani se dnes odehrává na kole. „Když se zeptáte obyvatel, proč jezdí na kole, neodpoví vám, že z ekologických důvodů. Řeknou: protože je to rychlé, snadné a levné,“ vysvětluje Kristian Villadsen. Na křižovatkách mají kola, pěší a veřejná doprava přednost. „Je to zároveň otázka psychiky – cítíte se prioritizovaný.“ Výzkumy podle něj ukazují, že pokud je prostředí stimulující, lidé jsou ochotni ujít dvojnásobnou vzdálenost.
Menší byty jako vědomá volba
Zásadní proměna je patrná i v obytné ploše. „V Kodani má průměrný byt okolo 40 m², národní průměr v Dánsku je 60 m²,“ uvedl Kristian Villadsen. Podle něj lze tvrdit, že lidé žijí v menších bytech proto, že je město dražší. „To může být pravda,“ připustil. „Ale zároveň si vybírají život na méně metrech čtverečních kvůli kvalitám, které Kodaň nabízí.“
Kvalita infrastruktury a veřejného prostoru podle něj vytváří prostředí, které umožňuje sdílení. „Když poskytneme zásadní kvality – funkční infrastrukturu, kvalitní veřejný prostor – zveme lidi, aby žili na menším prostoru a více sdíleli, což je z udržitelného hlediska velice produktivní.” Kristian Villadsen uzavřel, že Kodaň není jen městem krátkých vzdáleností. Je městem, které systematicky pracovalo s veřejným prostorem jako základní strukturou rozvoje. „Kodaň je ukázkovým příkladem veřejného prostoru.“
