„Za více než rok se nám podařilo získat jediný byt v rámci systému garantovaného bydlení. Ozvala se nám sama majitelka, kterou zaujal podobný projekt v Brně,“ říká Hana Mezerová, koordinátorka programu Garantovaného bydlení v městské části Praha 7. Čtvrť, která se dlouhodobě potýká s nedostatkem dostupného bydlení, se rozhodla nabídnout majitelům bytů jistotu – garantované nájemné, úhradu případných škod a podporu v podobě pečlivě prověřených nájemníků i sociální asistence. Výsledek? Trh nereaguje.
„Praha 7 je velmi atraktivní lokalita, byty tady chtějí krátkodobě pronajímat a majitelé si mohou vybírat svého nájemníka. My jim často nemůžeme nabídnout takovou cenu, jakou by dostali jinde – musíme se vejít do limitů příspěvku na bydlení. A to prostě není konkurenceschopné. I když děláme osvětu, obvoláváme SVJ, rozesíláme informace, často slyšíme: „Fandíme vám, ale za tu cenu to nepůjde.“ Proto nabízíme garance, kterými se snažíme oslovit sociálně smýšlející majitele bytů. Bereme na sebe riziko neplacení nájmu nebo škod v bytě. Hlavní garancí je ale fakt, že za tyto nájemníky ručí radnice a že jsou pečlivě vybíráni,“ dodává Hana Mezerová.
Koncept garantovaného nájemního bydlení není v Evropě nový. V různých podobách funguje například ve Vídni, Barceloně nebo v Paříži. České ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) jej zahrnulo do nově přijatého zákona o podpoře bydlení jako jeden z klíčových nástrojů, jak podpořit dostupné nájemní bydlení a přitáhnout do něj i soukromé vlastníky. Zákon zároveň počítá s vytvořením sítě kontaktních míst pro bydlení, která budou fungovat jako rozcestník pomoci pro domácnosti v nouzi.
„Zákon zavádí tolik důležitou prevenci, o které se sice hodně mluví, ale žádná z předchozích vlád ji za posledních několik desítek let nezavedla. Kontaktní místa budou minimálně ve 115 nejzasaženějších obcích s rozšířenou působností, další se budou moct do systému dobrovolně zapojit. Právě obce v tom sehrávají zásadní roli, “ uvedl ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek (STAN). Cílem je, aby v horizontu 10 let poklesl počet lidí v bytové nouzi o 30 %.
Součástí systému je také asistence v bydlení a spolupráce se zprostředkovateli – například realitními kancelářemi nebo neziskovými organizacemi. Ti mají roli prostředníka mezi nájemníkem a majitelem a mohou například ručit za případné neplacení nájemného. „Soukromníci se bojí vpustit do bytu někoho, koho nebudou moci vystěhovat v případě problémů, bojí se, že nebude hradit nájem. Jenže zprostředkovatel zajišťuje garance a případně uhradí neplacené nájemné. Pilotní projekty, které máme, využívají z 55 procent soukromé byty a funguje to,“ doplňuje náměstkyně ministra Barbora Špicarová Stašková.
Přes veškerou snahu zůstává trh zcela nevstřícný. „Majitele nezajímá garance, zajímá je výnos. V Praze nebo Brně je poptávka tak obrovská, že si mohou diktovat podmínky,“ vysvětluje Hana Mezerová. Praha 7 se tak ocitla v paradoxní situaci – nástroje existují, potřební nájemníci také, ale byty chybí. Do systému se tak fakticky zapojil pouze jeden soukromý pronajímatel.
To, co mělo být mostem mezi veřejným zájmem a trhem, se tak prozatím ukazuje spíše jako koncept bez odezvy. Podle aktuálních statistik se programům daří lépe v menších městech nebo v regionech s méně napjatým trhem. Například v Ostravě se v průběhu několika let zabydlelo přes 700 osob a úspěšnost projektů dosahuje 85 %. Výrazně pomohlo zřízení kontaktního místa pro bydlení, které jen v roce 2023 obsloužilo přes 2 000 lidí. Přesto zůstává jeden základní problém: majitelé nemovitostí věří více tržním pravidlům než garancím od radnice.
Zdroje: Seznam Zprávy, Praha 7, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
remspace
